Byla jedna říše jménem Gorgon. Lidé, kteří tam žili, se jmenovali Koriskové. Koriskové byly lidé, kteří na nic nedbali, měli neuspořádaný život, každým rokem jednoho z nich zabijí a sní, ale není to jejich volba.
Ale naopak na druhé straně ostrova jsou Silvery, jejichž obyvatelé se jmenují Malové. Malové odjakživa nesnášejí Korisky. Tyto dvě říše mezi sebou válčili několik let a král Korisků ujednal mír. A tohle je můj příběh.
Byla jsem ještě malý Korsik, ale věděla jsem toho o naší zemi víc než jaký koli Korsik na ostrově. Věděla jsem o tom, že náš král vyhlásil mír nám i Malům, ale rodiče mi říkali, ať se od nich držím dál, jsou to zlostní tvorové.
Když nastal den Karí, což je den, kdy sníme jednoho Koriska všichni se obávali, že to budou zrovna oni. Ale byl to král, který dnes musel být na talíři. Nebylo to lehké, ale král řekl „radši zemřu se ctí, že pár z vás nakrmím sbohem." Hned jak to dořekl, stráže jej zabili. Všichni brečeli, ale nebylo to nic oproti tomu, co následovala potom.
Vtrhli k nám Malové zabili několik lidí včetně mích rodičů, ale já rychle utekla do bezpečí. Byla jsem ukrytá u mé babičky, která mi detailně popisovala, jak se mám chovat když přijedou Malové. „Musíš se chovat jako oni" řekla babička, neřekla jsem jí, že moji rodiče tu už nejsou, i když jsem řvala jako malé dítě. Když všechno ustálo, vyšla jsem ven a uviděla něco, co mi změnilo celý život. Kašna, na kterou jsem se koukala den, co den už tam nebyla. Moji rodiče byly pryč, myslela jsem, že z ostrova navždy uteču a nikdy se nevrátím. Ale opak se stal pravdou.
Když jsem jeden den šla k Mostalskému vodopádu zahlédla jsem kluka, myslela jsem, že je to korsik, ale byl to Mal, protože Malové mají na zádech znak je to drak. Okamžitě jsem utekla, ale bylo pozdě, byla jsem obklíčená Malami. Věděli že sem chodívám, byla to past.
Než jsem se vzpamatovala popadli mě a odvedli do tábora, věděla jsem, co to znamená VÁLKA!
