Your voice is my favorite sound

Piece of heart

Všechno to začalo v lednu. Zamilovala jsem se a to byla největší chyba, kterou jsem mohla udělat. V podstatě se mi začal líbit až jsem se přestěhovala a jezdila každý den s ním v autobuse. A taky chodila do školy.

Jeden lednový den jsem jela jako obvykle v autobuse. On seděl a já stála. Seděl v prvním sedadle u okna. Díval se a vypadal mile, usmíval se. Jeho úsměv a tu situaci mám před očima pořád.

Nenápadné pohledy a pořádné pohledy jsou pořád, ale dnes už mnohem chladnější...Zkazila jsem to a jsem si toho vědoma. Nemluvím s ním, tudíž se mu nemůžu omluvit. Chci mu všechno říct, ale nemám šanci...Je divné, že jsem se zamilovala do člověka, kterého ani neznám.

Středeční ráno autobusem nejel. Byla jsem nesvá, ale nedala na sobě znát nejistotu, snažila jsem se chovat přirozeně. První hodina byla angličtina, na kterou máme blbou učitelku. Zkazilo mi to náladu. Naštvaně jsem vyšla ze třídy a šla na chodbu. On šel do své třídy a usmál se...já se tvářila naštvaně a jeho úsměv povadl. Mrzelo mě to a ani jsem si to neuvědomovala. Od té doby ty pohledy byly jiné, jako kdyby mi chtěl naznačit, že jsem mu ublížila, ale on mi ubližuje pořád.

Zjistila jsem, že si píše s jinou. Měla jsem chuť utéct do svého lesa. Jako by mi bodl kudlu do zad, ale on se mohl cítit stejně. Možná, že se ve všem pletu...Ale dívala jsem se na jiné kluky, jak se dívají. Oni se jen obyčejně koukli a šli dál. U něj to je jiné. Když jsem v autobuse, oba dva se díváme. NEdokážu se odmilovat. Ani to nejde. ON nic neřekne a ani nenapíše. Mé srdce je rozdupané na milion kousků. Sama to nedokážu slepit, jen on...