Creepypasty

Raz, dva, tři pozor teď kde jsi........

Jmenuji se Nicole.Je mi osm let. Právě jsem na své prostorné zahrádce se třemi kamarádkami, Luisou, Karol a Sofií. Hrajeme naší oblíbenou hru. Pravidla jsou taková - Vylosuje se člověk, který stojí u stromu a říká "Raz, dva, tři pozor teď kde jsi" Přičemž je otočený čelem ke stromu a třikrát zaklepe rukou o strom. Když dořekne poslední slova té věty, otočí se a ostatní, co stojí za ním, se nesmí pohnout. Ten, kdo se dostane ke člověku u stromu se ho dotkne, a člověk u stromu se musí otočit a dohonit ho. Vždy jsme si s kamarádkami s sebou na dvorek braly také své oblíbené plyšáky. Já měla svojí nejoblíbenější plyšovou pandu jménem Candy, Luisa měla medvídka Tommyho, Karol králíčka Lenyho a Sofie měla vlka, kterému říkala Mr. Puppy. Byli to takoví ti plyšáci s těma velkýma očima se třpytkami. Všechny jsme si je vždycky posadily na židličky, jako diváky. "Mám žízeň dojdeš pro něco k pití Nicol?" Zeptala se Karol. Ovšem jsem jí vyhověla. Vešla jsem do domu, vzala ze skříně skleničku a nalila do ní limonádu, když jsem uslyšela křik všech tří kamarádek. Řekla jsem si, že asi začaly hrát další kolo beze mě. Když jsem vyšla na terasu před dům, neviděla jsem je. Jenom židličky na nichž byli plyšáci. Asi si chtějí hrát na schovku a já je mám najít. Hledala jsem snad všude. V kůlně, všude v domě po celé zahradě ale ani jedna z nich nebyla k nalezení. Nebo že by šly domů? Svoje plyšáky by tu přece nenechaly. No co. Zítra ve škole jim je dám. Začalo pršet a tak jsem uklidila židle, popadla plyšáky a běžela domů. Tam jsem je položila do svého pokoje na stolek a připravila si papíry na kreslení. Rodiče ještě nebyli doma a tak jsem měla dost času. V tom jsem si uvědomila, že mám aktovku s pastelkami v dolním patře domu. Šla jsem si tedy pro ně. Když jsem se vrátila do pokoje,vyděsila jsem se. Na papíře, který jsem si připravila, bylo kružítkem vyryto "POMOC". Přišlo mi to vážně divné. Kromě mě nikdo v domě není. A pak jsem si to uvědomila. Plyšáci, které jsem dala na stůl jsou pryč. Podívala jsem se po pokoji a potom jsem je uviděla. Seděli, jen tak na podlaze, a koukali na mě svýma obříma očima. Přišla jsem k nim a dívala se jim do nich. Ty oči vypadaly tak opravdově. Ale viděla jsem na nich něco jiného. Něco zvláštního. Jakoby se v nich něco pohybovalo. Uviděla jsem TO až když jsem se jim podívala upřeně do očí.Právě v tu chvíli jsem ztratila všechnu svou dětskou nevinnost. V těch očích byly moje kamarádky. Viděla jsem jak v nich běhají se zděšenými výrazy. A co bylo nejhorší. Byly celé podrápané do krve. Měly všude modřiny a podlitiny. Nemohla jsem se na to dívat. Když jsem chtěla s křikem utéct pryč, něco jsem si uvědomila. Byli tu všichni tři plyšáci...............kromě toho mého. Bleskurychle jsem se zvedla ze země, a rozhlížela se po pokoji, když v tom se po pokoji rozlehl vábivý hlas který říkal "Pojď si se mnou hrát. Notak Nicol pojď" To už jsem běžela dolů do kuchyně a brala ze šuplíku nůž. Když jsem šla zpátky po schodech na horu,  uslyšela jsem smích. Starý,  zlověstný smích. "Co po mě chceš?!" Zařvala jsem na celý dům. "Pojď si se mnou hrát........ Notak Nicole.  Nedělej že nevíš. K jaké hře jste si nás s kamarádkami vždycky brávaly." Došlo mi to. V tu chvíli mi v hlavě vířily stovky otázek. Postavila jsem se nosem ke zdi, a řekla s třesoucím se hlasem a neskrývanými vzlyky. "Raz, dva, tři pozor teď kde jsi. "Domem se ozvalo trojité zaklepání. Podívala jsem se za sebe, a tam nikdo. Znovu jsem řekla "Raz, dva, tři pozor teď kde jsi" A opět trojité zaklepání. Podívala jsem se za sebe znovu a vidím Candy, Mr. Puppyho, Lenyho a Tommyho sedět u dveří na druhé straně mého pokoje. "Raz, dva, tři pozor teď kde jsi" Tentokrát všichni sedí rozházení po pokoji ale trošku blíž než dřív. "Raz, dva, tři pozor teď kde jsi" Opět jsou všichni blíž a už maximálně metr ode mě. "Raz, dva, tři................. "Pak už jsem to nestihla doříct a omdlela jsem. Poslední co jsem viděla a slyšela byly kapky dopadající na okenní tabuli a můj dopad na zem. Potom jsem se probudila v nějáké černé místnosti s velkou obrazovkou. Něco jako promítací plátno přes celou stranu místnosti. Potom se z plátna ozvalo "Vítej ve své noční můře Nicole." Najednou mě něco řízlo do paže. Sykla jsem bolestí, a ohlédla se abych viděla kdo mi to udělal. Nikoho jsem ale neviděla. Pak mě zase něco neviditelného praštilo obrovskou silou do hlavy.

O pár hodin později  sedím schoulená v rohu místnosti.Na obrazovce právě byli mí rodiče. Potom se ukázal nůž který držela medvědí packa. Zakryla jsem si oči, protože jsem věděla co se chystá udělat. Slyšela jsem jen srdcervoucí řev svých rodičů. Věděla jsem že to chtějí udělat ale nemohla jsem s tím nic dělat. Jen se dívat a brečet. Za těch pár hodin tady, jsem naprosto zešílela. Proto vám radím. Nevěřte těm zrůdám které si říkají plyšáci. Každou noc se na vás dívají a střádají plány jak vás dostat. Jsou to jen hnusný a odporný mrchy, který se vás snaží zabít.