the Long Way to Love {CZ}

kapitola 1: škola

Ahoj, chci se omluvit za všechny pravopisné chyby a říct že každé přečtení, vote a komentář mě velice velice potěší. S láskou Hanča.

DANIELA

podvečer

Děkuju, věta kterou mi včera řekl, když jsem za něj smazala tabuli, věta se kterou jsem si uvědomila, že ho opravdu miluju, ale moc s tím dělat nemůžu, on by mě určitě nechtěl pomyslela jsem si, když myslela na Martina, jsem nicka, jsem šprt všichni ve třídě mnou opovrhují, teda okrem Terky a Milana, a když se mě někdo zastane, tak je to ještě horší, naposledy když se mě Milan zastal dopadla jsem s rozstříhanýma džínama a když jsem si pak za své peníze koupila nové, tak byli ve třídě řeči typu: vidíte to ONA má džíny za dva litry, tož samozřejmě na co si ta holka ukáže to jí rodiče koupí, a podobně to je i se známkama, tatínek přispívá do školy takže Danielka má samé jedničky, ale Martin byl jinačí nikdy jsem ho neslyšela aby mě pomlouval, a taky neměl problém mi poděkovat přemýšlela jsem dál a už už se smiřovala s tím, že už Martina nikdy neuvidím, zapomenu na něj a budu šťastná. Ale furt byl teprve konec února, a jestli jsem to chtěla vydržet, musela hned po základce odejít z Kojetína někam daleko. Chodila bych na nějakou střední, ale doufám v gympl, bydlela bych na intru a domů jezdila jenom o víkendech abych měla větší jistotu že nikoho z těch lidí nebudu často potkávat. "To by šlo"  řekla jsem si nahlas a celá rodina, tatínek Marek, maminka René a sestra Viktorie, se na mě otočili, ale pak se zase vrátili ke sledování televize, protože už jsou zvyklí, že si čas od času povídám sama pro sebe.

ráno

Po probuzení jsem šla do své koupelny a dala si dlouhou sprchu, abych se psychicky připravila do školy, a když jsem si mydlila ruce přejela jsem po svých jizvách, hrozně to štípalo hlavně ta, kterou jsem si udělala včera na záchodech, po tom co mi Nikola podkopla nohu, když jsem šla od tabule, a lehla si přímo do uličky, vyslechla jsem si smích a nadávky. Po sprše jsem si šla udělat snídani a svačinu, pak jsem se šla převléknout a pak do školy, jak mě se tam nechtělo. Po cestě jsem vyzvedla Terku a jakmile jsme se začaly přibližovat ke škole začala jsem instinktivně hypnotizovat tkaničky, abych se vyhnula těm pohledům.

Ve třídě jsme si šly s Terkou nachystat věci a šly na chodbu. "Zvoní, jdem už?" zeptala se Terka a obě jsme se vybraly do třídy, jakmile jsme tam došly všimla jsem si, že mi zase někdo schoval batoh a pouzdro, tak jsem je s Terčinou pomocí začala hledat, a tentokrát jsem je našla nějak brzo, ale i přesto učitelka už stála před tabulí a darovala mi ten její pohled, který mě přesvědčoval že mi to dá sežrat. "Danielo, to že si někteří lidé myslí, že s chytrá neznamená že si budeš v mých hodinách chodit po třídě, doufám že už se to nebude opakovat." řekla "Omlouvám se."  řekla jsem a zase se dívala do země, po třídě se rozprostřel smích a urážky ze kterých mi bylo do breku, nechápu proč je na mě taková, nikdy jsem jí nic neudělala, a vždycky je taková jenom na mě. Ale já to vydržím už jen měsíc do přijímaček, a 4 měsíce do konce školního roku, a už za 6 měsíců poznám své nové spolužáky, kteří se ke mně budou chovat snad jinak než se teď ke mně chovají moji současní spolužáci.