❤KLAINE❤

Běžný den

Noa? Jsem gay. Jsem na to pyšný. A tak by to mělo být. Nikdo by se neměl stydět za to, kdo je a měl by být sám sebou. Já jsem po celé škole známý jako gay, který si to prostě přiznal. Už taťka mi říkal, že jsem chtěl jako hračky panenky a ne autíčka. Bral jsem mámě šaty a líčidla. To jsem hold já. Matka umřela a já to otci už musel říct. Bylo mi 16 měl právo vědět, co jsem zač. Když se tak stalo, ulevilo se mi. Nemusím předním tajit, jaký kluk se mi líbi, nebo že se běžně starám o svou pleť jako holka. Od malička miluji zpěv a herectví. Naplňuje mě to. Můžu se tam projevit jakkoliv a ukázat svoje city. Za můj rozvoj vděčím Willowi Shuestrovi. Je to zakladatel GLEE klubu, který doopravdy poznamenal můj život. Našel jsem si nejenom kamarády, kteří mě přijali jako gaye, ale uvědomil jsem si, co chci do budoucnosti dělat. Za dva roky budu totiž maturovat. Ano, šikanují mě kvůli homosexualitě, ale to skoro celý GLEE klub. Nechápu to. Dokážeme opravdu nemožné. V klidu zvládneme všechny rozezpívat nějakou známou písni. Je to skvělý kroužek. Moje nejlepší přítelkyně je Mercedes. Je velice nadaná dívka, která má velké cíle. Dřív si myslela, že jsem hetero a chtěla semnou chodit. Bylo to velice vtipné, ale zároveň milé. A víte, co jsem ji odpověděl? Že jsem zamilovaný do hlavní zpěvačky našeho sboru Rachel. A přitom jsem celou dobu zamilovaný do jejího přítele Finna. Je to fotbalista a má velice krásný úsměv. No, ale i když Rachel je moje úhlavní nepřítelkyně, nechci ji pokazit vztah s Finnem. Je to těžké nemít chlapce, po kterém tak dlouho toužím, ale doufám, že se ho dočkám...
Ve škole je jeden takový "násilník" no spíše homofob. Dost mě vytáčí takoví lidé, ale co se dá dělat. Nesu si učebnice a jdu kolem něj. Cítím takový ten svirající pocit, že se stane něco špatného. A taky jsem situaci vystihl. Karofski o mě flákl dveře od skříňky. Vytekla mi slza z oka a hned jsem si ji utřel a přišla zamnou Mercedes a pomohla mi vstát a šli jsme společně na hodinu Biologie. Po škole jsem se se všemi rozloučil. Měl jsem ještě na plánu navštívit jednu školu, kde studují jen kluci a sbor je tak slavný a šikana tak neexistuje, že by ráj pro mě? Většina kluků je tam prý na stejné pohlaví takže bych si mohl někoho najít. Nějakého roztomilého kluka. Vstoupím do obrovské budovy a po schodech jdou kluci v modro-červených uniformách. Většina bude určitě ze třetího ročníku nebo tak něco. Naproti mně jde nějaký kluk, který má krásně nagelované vlasy a já ho jednoduše zastavím, proč taky ne? Zeptám se ho: ,,Jsem tady poprvé a chci se podívat na vaši zkoušku, kám mám jít?" A on mile odpoví: ,,Tak to tady vítej, rád tě poznávám, jmenuji se Blaine Anderson a pojď semnou." Řekl jsem mu svoje jméno a on mě chytil za ruku, bylo to tak krásné. Cítil jsem se jako kluk, který je konečně vnímán. Běželi jsme chodbou do obrovské místnosti, kde už bylo seskupeno třeba padesát kluků a začali zpívat. Blaine měl sólo, protože je zástupce "Stehlíků" ano, takhle si říkají. Je sice z prváku jako já, ale je velmi nadaný, a proto je jejich sólový zpěvák. Začali zpívat "Teenage Dream" je to opravdu krásná písnička. A já si v tu chvíli uvědomím, jak bych byl asi šťastný na této škole. Blaine se na mě po celou písničku usmívá a vypadá to jako kdyby mi věnoval celou tuto píseň. A teď se to stalo. Já se asi zamiloval. V životě jsem neviděl tak vyrovaného gaye. A jak vím, že je homosexuál? Prostě to poznám! Měl krásný úsměv, ty nejhezčí hnědé oči, pro které já mám slabost a celkově byl nádherný člověk. Poznal jsem lásku na první pohled. Stačilo mi na to pouze jedna píseň a jeho úžasný úsměv a já to věděl. Dozpíval písničku a já jsem se s ním a ještě s dvěmi "Stehlíky" sešel v místnosti na relax. Zeptali se mě na pár otázek jak se mi tady líbi a co tady vlastně dělám. Byl jsem zvědavý a měl jsem touhu se přesvědčit jestli je opravdu Blaine gay a tak jsem to prostě vypálil. ,,Vy tady jste všichni gayové?" Kluci se zasmáli a já se cítil poněkud trapně. Blaine odpověděl: ,,Ne všichni ne, teda já ano, ale tady kluci mají holky." A já si pod stolem stlačil ruce k sobě tou radostí. Potom mi vysvětlovali, že tak všichni přijímají kluky všech náboženství, orientací a tak podobně. A já se rozbrečel a proč vlastně? No protože jsme smutný z toho jak mi Karofsky dává na vinu, že jsem gay. Blaine klukům řekl, že my dva potřebujeme čas na to abychom si popovídali sami. Vyprávěl mi, že to měl se šikanou taky těžké, ale že potom přestoupil právě na tuto školu a stal se tím, kým chtěl. Bohužel mi pak sdělil, že škola je moc dráha a ne každý si to může dovolit. Poděkoval jsem mu za to, že mi dal kuráž, protože mi pověděl, že se mám tomu tupému idiotovi vzepřít. A potom jsme se rozloučili.

Krásný to den❤.