Prolog

148 15 2
                                        

"Alexi, Elysson pojďte domů, bude pršet."zavolala na nás komorná.
"No jo vždyť už jdeme."křikl na ni zpátky Alex a rozběhl se zahradou domů. Mě ale zaujalo něco v lese. Zahlédla jsem něčí stín, jak mě pozoruje. Když si ten dotyčný všiml, že se na něj dívám, otočil se a šel hlouběji do lesa. Bylo to divné, v hlavě se mi ozýval pořád hlas, ať ho následuji. Přemohla mě zvědavost. Vydala jsem se do lesa, i když vím, že bych neměla. Už jsem musela i běžet, abych dotyčného dohnala. Najednou jsem zakopla o kořen stromu a upadla jsem. Než jsem se stihla zvednout, stála nade mnou nějaká paní s kápí na hlavě. Byla krásná. Měla dlouhé kaštanové vlasy a šedé oči. Víc jsem toho neviděla.
Najednou zahřmělo a začalo pršet. Podívala jsem se mezi větvemi stromů na zašedlou oblohu, ale jakmile jsem se chtěla podívat zpět na tu paní, oslepila mě prudká bílá zář  a všechno kolem se začalo točit. Potom jsem viděla jen tmu.

Půlnoční pravda ✅Historias para obsesionarse. Descúbrelo ahora