Snové dobrodružství

Kayla se líně převalila na druhý bok a automaticky natáhla ruku pro svůj mobil. Překvapeně otevřela oči, když její prsty sevřely jen prah na vyprahlé zemi.

Posadila se tak prudce, až se jí zatočila hlava. Popleteně se rozhlížela kolem sebe. Pořád neměla tušení o tom, kde by mohla být.

Okolo ní panovalo šero. Viděla konstukci ve tvaru příbytku pokrytou kůžemi. Ve stanu bylo dusno a Kayle se těžko dýchalo. Vlastně skoro všechno ve stano bylo z kůží. Její sporé oblečení, přikrývka i primitivní postel.

„Co tady děláš?" ozval se mladý ženský hlas. Kayla pohlédla ke vchodu do stanu, kterým prosvítaly ostré sluneční paprsky, jež Kayle znemožňovaly vidět, kdo přesně před ní stojí. „Kdo jsi?"

„Kde to jsem?" Znovu se okolo sebe rozhlédla. Začala se jí zmocňovat panika; třásly se jí ruce a její srdce zběsile tlouklo.

Štíhlá postava ustoupila ze světla a Kayla konečně spatřila dívčinu tvář. I když její stříbřité vlasy byly zacuchané a její obličej špinavý, pořád byla krásná. Své specificky fialové oči zvědavě upírala na Kaylu, které pomalu začínalo docházet, kde je. Ocitla se na místě, o němž vždy snila. Bohužel to ale byla i její největší noční můra.

„To není možné," zašeptala a zoufale si zajela prsty do vlasů. Kvůli horku se jí lepily ke spocenému krku.

„Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě dívka a obezřetně se k ní přibližovala.

„Ano," odpověděla Kayla rozechvěle a vzhlédla. „Ne... nevím!"

Bělovlasá dívka nerozhodně stála mezi Kaylou a východem ze stanu. Nevěděla, jestli představuje hrozbu. Neměla tušení, kdo to je. Nevěděla vůbec nic.

„Kdo jsi?" Bělovláska nakonec překonala svou nejistotu a přešla k neznámé. Ta seděla s nohama přitaženýma k tělu a kolebála se dopředu a dozadu. Něco si pro sebe skoro nepříčetně mumlala.

„Jsem Kayla," odpověděla nejistě dívka.

„Já se jmenuji-" chtěla se také přestavit a ukázat cizince, že se není čeho bát.

„Daenerys," skočila jí do řeči Kayla a hleděla na jednu ze svých nejoblíbenějších fantasy postav se skoro posvátnou úctou. „Matka draků."

„Ano," potvrdila Dany překvapeně. Opatrně a pomalu se zvedla od Kayly a vydala se směrem k východu ze stanu. Křikla několik příkazů a opět se vrátila ke zmatené Kayle.

„Kde to jsem?" dívka se vratce postavila a opět se rozhlížela kolem sebe. Neviděla nic, čeho by si nevšimla už před tím. Nenašla nic, co by jí napovědělo, v jaké části svého oblíbeného díla se momentálně nachází. Jediným vodítkem pro ni byla rozcuchaná khaleesi.

„Volala jsi mne?" zeptal se postarší muž, který zrovna vešel do stanu. I když mu už bylo kolem šedesáti, pořád byl svalnatý. Jakmile si všiml nejistě přešlapující Kayly, tasil meč.

„Jorahu," oslovila rytíře Daenerys. „Je zmatená. Nevím, jak se tady octla, ale vím, že není nebezpečná. Kdyby mi chtěla ublížit, už by to udělala."

Jorah neochotně vrátil meč do pochvy, ale nepouštěl jej z ruky. Kayla vědela, že kdyby Dany nezakročila, mohla být už dávno mrtvá. Když nad tím ale začala uvažovat, uvědomila si, že by se díky tomu možná probudila a nemusela by prožívat svou největší noční můru, i když část jejího já byla ráda, že se ocitla zrovna ve svém oblíbeném fantasy světě.

„Nechci nikomu ublížit," řekla nervózně Kayla a otřela si spocené dlaně do jednoduchých kalhot, které měla na sobě. „Nevím, jak jsem se sem dostala, ale když už jsem tady, chci vám pomoct."