Proč se vidím s tebou, ale nejsem schopná pro to nic udělat. Možná se jen bojím, že tě ztratím jako kamaráda. Nebo je to tím, že jsem nejzbabělejší člověk na této planetě. Čím to je, to si myslím, že se ti nevyrovnám nebo se ti bojím vyrovnat. Každé tvé slovo a společný rozhovor mi dodává naději, že možná jednou to bude podle mých představ či fantazií.
Dost se bojím, že přijde nějaká lepší, hezčí a odvážnější, řekne ti to co mám tu dlouhou dobu v hlavě a ty o mě pak ani prstem nezavadíš. Budu pro tebe ještě větší vzduch. Když mu to řeknu, třeba se mi uleví?! Ale co když, co když....... z přemýšlení mě vyvedla učitelova otázka mířená na mě. Hm... omlouvám se jaká byla otázka? - zeptala jsem se Ptal jsem se jaký je práh slyšení a jaký je práh bolesti zvuku?! Práh slyšení zvuku je 0dB a práh bolesti je 130dB. - odpověděla jsem a pak jsem si všimla, že na mě směřují pohledy všech lidí ve třídě, včetně jeho. Bylo mi to trochu nepříjemné a tak jsem si zakryla obličej svými dlouhými tmavě hnědými vlasy.
Po chvíli hodina skončila a my se vydali do své třídy. Ve třídě jsme všichni šli přímo ke své lavici, odložili aktovky a vydali se svačit (jelikož byla velká přestávka). Neměla jsem moc náladu komunikovat tak jsem jen přikyvoval a říkala ano, ne. Hodiny uběhly rychle.
Potom jsme šli klasicky na oběd. Byly lassagne takže pohoda. Po obědě jsme šli dolů do šatny přezuli se a šli ven. Chvíli jsem čekala s kámoškou před školou, ale pak nás to omrzelo, tak jsme vyrazili k nedalekému obchodu. Co jsme došli jsem si všimla, že tam je právě on. Pozdravil nás s jeho s jeho úžasným úsměvem. Jdete dovnitř? Jo jasně - odpověděla jsem bez zdráhání, až jsem tou odpovědí překvapila i sebe. Koupila jsem chipsy a viděla jsem, že on tam pořád čeká. Mio, už musím jít na vlak, tak se měj.
Mio nechceš jít na chvíli k nám?-zeptal se mě J-ja-s-ně - vykoktala jsem ze sebe
STAI LEGGENDO
Jen mé hloupé já
Storie d'Amore........................................ to se dozvíte až si to přečtete
