První zkušenost

Počátky (1)

Skončily letní prázdniny a já šel do druhého ročníku na naší střední. Moc se mi nechtělo ale o prázdninách jsem často zažíval nesnesitelnou nudu, takže jsem byl částečně rád, že se alespoň nějak zabavím.

Nevím, jak mě to napadlo, ale založil jsem si gay seznamku. Dřív jsem svoji orientaci nijak neřešil, protože jsem víceméně neměl o nikoho zájem. Přišlo to jako blesk z čistého nebe.

Moc času jsem na ní netrávil a většinou mi tam psali jenom nějací starší pánové s nabídkou sexu a fotkou, což mě svojí nechutností ještě více odrazovalo tam chodit.

Proplouval jsem dál životem a přišly vánoce. Za pauzu od školy jsem byl rád ale opět přišla chvíle, kdy jsem se nudil a s ní tedy i chuť se zabavit. Přihlásil jsem se na seznamku a tam mi napsal nějaký pěkný mladý kluk, co překvapivě bydlel kousek ode mě.

Najednou jsem cítil obrovský pocit štěstí a nevyslovitelnou nervozitu a nedůvěru zároveň. Netušil jsem, co dělat. Ještě se mi takhle nikdo neozval a já nevěděl, co mám dělat.

Pozdravil jsem ho a šel jsem se uklidnit k televizi. Když jsem se ale večer znovu přihlásil, byl tam. A odepsal mi!

Nejdřív jsme jenom řešili, jestli se třeba neznáme od vidění.

''neposlal bys mi fotku? Zajímáš mě,  '' zeptal se.

''Tak jo. Ale stydím se.''

''Neboj ;)''

''Tak tady je no ;) ''

''No vidíš, že to nebylo tak hrozný. A mimochodem jsi hezkej :* ''

Nakonec se naše konverzace protáhla až do večera a pak i do rána. Nezůstali jsme ale jen u chatu a domluvili jsme si schůzku.

Docela mě to vyděsilo, protože jsem ještě v životě neměl rande.

Ráno jsem si rozklepanýma rukama udělal snídani, kterou jsem nakonec nesnědl, protože jsem nervama sotva chodil, natož abych přemluvil žaludek k tomu, aby si udělal nějaké místo.

Kvůli rodičům jsem se s Danem domluvil až po obědě. Stejně jako při snídani jsem nesnědl téměř nic a rozešel jsem se na autobus. Když mě autobus vyhodil na náměstí, šel jsem skrz město k mostu, kde jsme si schůzku domluvili a mně se zatajil dech. Už jsem skoro tam. Vidím most. Kdo ví, jestli už tam je. Zastavil jsem se.

Zkoumám pohledem most a zaznamenám kluka v kabátě, jak tam jen tak v klidu stojí opřený o zábradlí a kouká na opačnou stranu, takže mě nemůže vidět.

Srdce se mi v tu chvíli snad zastavilo a hejno motýlů mě lechtalo v břiše.

''Dobře, dobře.... Klídek Luky.... To zvládneš, '' nalhával jsem si.

''Vždyť je to v pohodě. Je to jen schůzka, to přece zvládneš.'' Nezvládnu!

''Ještě máš čas. Co kdyby sis pustil nějakou oblíbenou písničku, hodil se do nálady a šel za ním až potom?'' Vytáhl jsem mobil a dal si sluchátka do uší.

''Tak jo, Rainbow... Gates of babylon. Jojo, to je ono. Pěkně klídek, je tu jen hudba, já a nikdo jiný!''

Písnička dohrála až překvapivě brzo a já věděl, že už se nevyhnu tomu, co mě čeká. Déle to už protahovat nemůžu.

Hluboce jsem se nadechl se zavřenýma očima a s výdechem jsem je otevřel. ''Je čas, jdu!''