Bylo ještě brzy ráno, a lidi se už začínali naloďovat, přesto že se odplouvalo až za několik hodin. Stála jsem na přídi lodi, a cítila jak lodí boucháme o molo. Začínal se zvedat vítr. To je dobré znamení.
Snad chytíme správný směr...
Otec už byl připravený s kafem v ruce v kabině, když jsem dala pokyn k vyhlášení že se bude odplouvat. Lidí čím dál víc nabívalo, a však někteří se vraceli zpátky na molo pro poslední kufry.
Za týden by jsme měli být v Americe, doufám že to tady přežijeme...
A v tom jsem si všimla mladíka, zhruba stejně starého jako jsem já, jak podává obtloustlým dámám jejich narvané kufry. Jak jsem se na něj dívala, ani mi nedošlo, že se kouká přímo na mě. Rychle jsem odvrátila svůj pohled a celá jsem zrudla... Byl tak... Roztomilý...
Přerušilo mě hulákání posledních šancí nástupu na loď.
Mladík v tu ránu popadl poslední kufry, a běžel na lávku která vedla k naší lodi. Vlastně ani nevím, proč jsem se zaradovala, ale byl to takový hřejivý pocit u srdce, který už jsem dlouho necítila...
ODPLOUVÁME!
YOU ARE READING
Vítr do plachet...
FantasyV příběhu jde o to, že jednoho rána se Claudia Wernisch, rozhodne s otcem odplout z Evropy, do Ameriky. Ano, slyšeli jste správně. Poplují lodí. A né jako cestující, ale jako kapitán a jakýsi "plavčík". Claudia si již odmalička rozumí s mořem. Láká...
