Super kluk

1. Sny v nesnázích

I love you! Polohlasně vyjeknu úúúúú,sklopím zrak.Pak rychle zvednu hlavu a trochu ji zakloním,zvednu mikrofon o trochu víš a pronikavě do něj zapěju: Forever! Paráda udržela jsem to hodně vysoko. Super! Tohle jsem fakticky nečekala.Sevřu rty a tu chvíli absolutního ticha si náležitě vychutnávám. Každým okamžikem očekávám nadšený potlesk. 

Forever?Co to vlastně je?Ten skřípavý hlas mě tak vyděsil,až jsem zavrávorala.Buch.Ztěžka jsem kecla na zadek a mikrofonem se praštila do hlavy. Vzápětí mi žuchl k nohám a chrstl mi horkou vodu do tváře.

 O.K.,ke všemu se přiznám.Nebil to žádný mikrofon,ale hlavice sprchy.Neustále jsem na velkém jevišti,ale ve vaně.Rychle šahám po kouhoutku a vypínám vodu.Přes okraj vany na mě vykoukne drzý obličej.Bolí to? zeptá se to stvoření s nadějí v hlase.To si piš že to bolí,skrčku jeden! Ta bytost se usměje od ucha k uchu.Je to Antonia,moje osmiletá sestra.Štve mě.

 Vidíš mělas dávat pozor! Protočím očima. A kdo mě vyděsil k smrti? Kdo ti dovolil,abys lezla do koupelny,když se sprchuju? Na to žádné povolení nepotřebuju. To teda potřebuješ,ty skrčku! Sabino! okřikla mě mamka. Slyšela,jak na sebe křičíme.Ani nemusím čekat,kdo to zase slízne.Kdykoli se něco stane,odnesu to totiž já.Jenom já.Protože je mi třináct a jsem větší,silnější,rozumnější. Právě to ze mě v očích naší mamky činí odpovědnou snášet to věčné Antoniino kvílení.Ještě k tomu mám to nebohé malé dítě se vší trpělivostí vyslechnout a zachovat ledový klid.Koupelna patří všem! ječí Antonia.

Ne když se koupu,nemáš sem co lézt! zasyčím na ni co nejtišeji.

To není pravda!

 Ale je! 

Nenííí! 

Bud zticha!

 Mami,Sabina řekla...

A dost.Bleskurychle popadnu Antonii za nazrzlé copy,abych ji za ně zatahala dřív,než mamka vyběhla do patra.Ta mrnavá můra si to zaslouží.Snad konečně pochopí,že příjemná jako činže.Jinak si nenajde ani kamarádku.

Vylezu z vany a zamotám se do růžové  osušky.Je moje oblíbená.Ve chvíli,kdy do koupelny vejde mamka,upřeně zírám do zapařeného zrcadlo a chovám se,jako by se mě to netýkalo.Sabino! Nemohla bys být trochu ohleduplnější... Mami ona mě tahala za vlasy!

 Tedy,Sabino,opravdu nechápu,že máš ve třinácti letech zapotřebí chovat se tak primitivně... Taky říkala,že nesmím chodit do koupelny.Takový nesmysl, do koupelny přece smí každý.Sabino ,tohle dál nejde.Nemůžeš se chovat,jako by měla trávit min času před zrcadlem a víc u psacího stolu... Ach jo,zase ta ohraná písnička.Mamka si ani nevšimla,že v tom zrcadle není nic vidět.Kromě toho jsem před ním netrávila extra moc času,byla jsem ve sprše.A kde jinde mám zpívat,když si všichni zakrývají uši,sotva ze sebe  vyloudím první tóny? Konečně mám cíl,chci se stát zpěvačkou.Slavnou.Bez cvičení bych toho nikdy nedosáhla,to dá rozum.S tím by snad souhlasila i mamka.

Před pár lety jsem sekla s koňmi a na první hodinu klavíru jsem ani nedorazila,takže nemůžu čekat,že mi mamka bude horlivě platit hodiny zpěvu.Kromě toho si myslí,že bych měla cvičit francouzká slovíčka,a ne popové písničky.Francouzská slovíčka! Takový nesmysl. Šansony stejně zpívat nebudu. No dobře,pronesu tak velkoryse,jak mi mých třináct let nařizuje.Už jdu a vy si můžete užívat vanu,jak dlouho budete chtít.Mokré vlasy mamky i Antonie,přejdu chodbu a vejdu do svého pokoje.

Ani se nemusím otáčet a vím,že mamka vrtí hlavou.S povzdechem říká Antonii: Ty třináctileté holky jsou všechny stejné.Člověk to prostě musí nějak protrpět.Říká to, jako by můj věk byla nějaká nemoc.Zabouchnu za sebou dveře.Hned je mi líp.Jsem totiž ve svém království.Z police sundám Antonii dětský přehrávač a vložím do něj kazetu.Ze šuplíku ve stole vylovím poznámkový blok.Nakonec stisknu play. 

When I see you. Bezva,první řádka  je v pohodě.Té rozumím.Ale pak? Then I... Už celé dny si lámu hlavu nad tím,jak je text dál.Možná bych to měla říct mamce,aby měla radost,že se přinejmenším procvičuju v angličtině.Tu písničku jsem totiž až k posledním slovům  I love you.  Forever! rozluštila skoro celou.Ale pořád mi  uniká druhá řádka.Zrovna v tomto místě kazeta nějak divně chrastí. Navíc jsou slyšet hlasy ostatních holek a tady Kláry chechtání. Když  jsem slyšela poprvé,jak se směje,myslela jsem si,že to mručí nějaký mrož.Fakticky.Lucka se navíc chechtá stejně nahlas jako jiní lidé křičí.K tomu ještě zoufale lapá po dechu.Lucka je moje nejlepší kamarádka.Je trochu větší než já.A o něco hlasitější a kulatější.To dělají ty kudrnaté vlasy,brání se vždycky.Podle mě za to spíš může zadek,ale to jí vykládat nebudu,že jo.Na tom zase tolik nezáleží,hlavně že si rozumíme.Taky se na sebe můžeme spolehnou. Ani jedna z nás nemá plnou pusu řečí a vždycky pro sebe uděláme,co je třeba. Žádný skutek utek .Lucie třeba s tím stařičkým kazetákem nahrála poslední vystoupení  Lion Heart.Jsem jí za to hodně vděčná.Přetočím písničku dopředu. When I see you...  Lion Heart,lví srdce,jsou něco jako školní kapela.Oficiálně máme   Military Police,ale ten hraje nějaký prapodivný džez.Vůbec se mi to nelíbí.Zato  Lion Heart hrajou pecky z Top Ten a lidi z téhle kapely dokonce píšou vlastní texty.Jsou to čtyři kluci od vás ze školy a jsou fakt bezva.Vystupují dvakrát ročně na školních akcích.V létě jsou slavnosti léta v zimě vánoční trh.Ten je nejlepší protože se koná večer.Vzhledem k tomu,že je to školní akce,na něj můžeme i my.Lion Heart ještě nevydali cédéčko.Jinak bych si ho samozřejmě koupila.Takže proto mě Lucka zachránila.Já bych na to neměla,abych si vzala ten starodávný kazeták a vyrazila s ním mezi lidi.Páni,to by byl mazec. Připadala bych si trapně.A to nemluvím o tom,že jsem na každém vystoupení Lion Heart v tranzu. Civím a ně jako na zjevení,hlavně od Tomáše neodtrhnu oči ani za nic.Tomáš je kytarista.No,a Tomáš... Předpokládám,že už je to jasné jako facka.Tomáš je úúúžasný. Jsem z něj vedle.Má tmavé vlasy a k nim krásně modré oči. Aspon myslím, protože jsem ho ještě neviděla úplně zblízka.Ale kdybych byla zpěvačka v Lion Heart,na každém koncertu,na každé zkoušce a prostě při všech možných příležitostech bych se na něj dívala.To by byla bomba!

 Zavřu oči. When I see you... notuju si.Jak tak sedím na stoličce,zkusím ležérní otočku dozadu.Vrhnu svůdný pohled ke dveřím.Kdybych jen věděla,co je v té druhé řádce.Zase jsem to propásla.Stisknu stop a přetočím kazetu na začátek. When I see you,then I...                                            

Ještě ne! Ještě pět minut! Prosím! Musím oblíknout barbínu! No jo,Antonia.Zase začíná s tím svým tyatrem před večerkou.Je děsná.Natáhnu se k přehrávači a slíbím si,že si písničku poslechnu naposled.Pak už taky půjdu do postele.Všechno marné.Druhá řádka zůstává neodhalená.Zaklapnu blok.hodím ho do šuplíku,vymotám se z osušky a obléknu si noční košili.

Jekot před mým pokojem ustal.Aha,už si čtou.Takže mám k dobrou dvacet minut svatého klidu.Přesně tolik potřebuju. Musím si udělat peeling a vyfénovat vlasy.V klidu,bez dalších přihlouplých poznámek.Vracím se do koupelny a umyji si čelo.Je to prevence proti vráskám.Stokrát si pročešu ty své nudné hnědé vlasy.Jsou pak krásně hladké a volně se mi rozprostírají na ramenou.Vydávám se k sobě do pokoje.Zespodu probleskuje modravé světlo televize.Je i slyšet.Dobrou! zavolám.Odpoví mi mužský a ženský hlas.Zavírám za sebou dveře.Tak,ted přijde to nejlepší.Na tuhle chvíli vždycky čekám celý den.Postavím přehrávač vedle postele,přetočím kazetu dopředu,stisknu play a rychle se zavrtám pod peřinu.Zavřu oči a poslouchám Tomášův hlas.Nejdřív je slyšet jen šumění,pak odkašlání.Na zádech mi naskakuje husí kůže.Potom se Lucie potichu zasměje a už je to tady,Tomáš představuje další program: Další písnička se jmenuje All Alone. 

Významně se odmlčí.Páni.Srdce mi buší jako splašené.V uších mi hučí,až  se bojím,že ta klíčová slova ani neuslyším: Napsal jsem ji sám.Ale ve skutečnocti k ní patří ještě druhý hlas, dívčí. Vidíte? To je ten důkaz! Je to prakticky na bílém.Kapela potřebuje nový hlas.Tomáš hledá přítelkyni a Lion Heart potřebují zpěvačku.