Stálé tajemství

Počátek

Dnes jsem seděla v knihovně, protože jsem měla hodinu čas před tím než půjdu do výtvarky. Ve zdejší knihovně jsem byla poprvé. Informace co mě zajímají jsem vždy hledala na internetu. Ale dnes mě napadlo zajít sem. Hledala jsem v regálech knihu, která bude něco jako počátek světa. Vypadalo to tu jak ve filmech. Velké a nepřehledné poličky s množstvím  knih, které byly od  prachu. Samozřejmě že mě nenapadlo nic lepšího než si nabrat hromadu knih na ruce a jít si s nimi sednout. V ten moment to až tak špatný nápad nebyl. Tak jsem si jich pár nabrala a cítila jsem se jako když vezmu kus železa. Najednou mi zazvonil mobil. Ale ne přijdu pozdě, lekla jsem se a všechny knihy jsem upustila. Najednou nevím kde se vzal, objevil se vedle mě kluk. I hned mi šel pomoct sesbírat spadlé knihy a sám jednu držel. ,, Díky moc za pomoc"řekla jsem. ,,Ale nemáš vůbec zaco, to je samozřejmost přece" řekl on. ,, A jak se jmenuješ?" zeptal se. ,, Maddie a ty?" Sebastian, já jsem Sebastian." Naše ruce se sešli u poslední knihy. Měl je ledové a v ten moment jsme se na sebe zadívali. Měl nádherné modré oči a husté černé, na krátko ostříhané vlasy. Usmál se a řekl ,,Co tu vlastně hledáš?" Jeho rty byli rudé a sladké a  já odpověděla ,, Vlastně tu hledám knihu...." Ani jsem to nedopověděla a v jeho rukách jsem viděla přesně to co potřebuji! ,,Co to máš v ruce?" slušně jsem se zeptala. ,, No taková kniha o tom jaký je lidský úděl člověka. Lidé které znám si o mě myslí, že jsem blázen, ale přitom jsem normální." Ten je jako já a je naprosto boží. ,,A proč se ptáš?" Sakra co mám odpovědět, strašně moc se mi rozbušilo srdce. ,,Ale ne výtvarka!!!" vykřikla jsem. ,, Už budu muset tak ahoj" a rozběhla jsem se, protože jsem měla už 5 minut zpoždění...

Když jsem doběhla celá udychana učitelka mě ještě seřvala, že jdu pozdě. Ale co tohle byla poslední věc co mě trápila. Celou dobu jsem myslela na Sebastiána, který mě totálně okouzlil. ,,Ahoj Maddie" řekla moje BFF Amanda.
,, Jakto že jdeš pozdě?" trápilo jí. A tak jsem jí to řekla, jak bývá zvykem u kámošek ,, Normálně jsem byla v knihovně a tam jsem potkala Sebastiána" a jak mě zná tak řekla ,, Ale ale nová že by nová známost, to tady dlouho nebylo" a dál mě štvala. Když už jsem potom šla domů, všude kolem mě bylo šero a foukal vítr. Byl strašně ledový takže jsem radši pohla a měla jsem divný pocit že mě někdo pronásleduje, ale bála jsem se otočit dozadu. A pořád jsem na něho musela myslet....

Když jsem došla domů, jako obvykle jsem se podívala na všechny sociální sítě. Najednou jsem na Fb viděla novou žádost o přátelství. Nemohla jsem uvěřit svým očím SEBASTIAN. Omg jak mě tak rychle našel, neváhala jsem a přidala si ho. Pak jsem se z Fb odhlásila a šla dělat úkoly na zítřek, pak jsem se umyla, udělala si večeři a šla si lehnout. Vzala jsem do ruky notebook a přihlásila se na Facebook a o můj bože, zpráva od Sebastiána. Psalo se v ní: Ahoj Maddie, co jsi teda v té knihovně dělala? Promiň že se ptám po druhé, ale nepochopil jsem tě... Bože, trapas , nic horšího než to, že mě nechápe nemůže být, a tak jsem odpověděla: Ahoj, no to máš už teď jedno... A on asi po vteřině: Aha, když myslíš... A v tom se odhlásil. Asi na mojí odpovědět čekal, protože si ji hned zobrazil. Možná už mi nenapíše a to by byla škoda. A tak jsem mu tedy napsala: No dobře, hledala jsem nějakou knihu o počátku světa a ty jsi měl nějakou knihu v ruce...O čem je? A promiň ale pak už jsem musela běžet do výtvarky.... Udivila mě jeho rychlá odpovědět: Já věděl, že mi to napíšeš;) a aha to jo...a ta kniha je...No to máš zase ty jedno:*... On mi napsal :* smajlíka co dává pusu. Dokonalej. Ale stejně mě trápilo to, že mi píše když mu napíšu to co chce. A teď on neodpověděl na mojí otázku. Ale napsal mrkajiciho smajlíka. Aspoň něco. Jejda už je půlnoc a zítra vstávám. A vypla jsem notebook...

Pokud Tě příběh zaujal, napíšu pokračování 💋