Never be alone//Oh SeHun[CZ]

pt.14-are you crazy?

Vyhodila jsem krabičku ,hůlky a přešla zpět k té mojí žirafce.

"Pojď Hunnie."s námahou jsem pomohla SeHunovi vstát a chytla ho za ruku.

"Tak pojď ,oppa."zasmála jsem se oslovení ,které jsem použila.

Vzpomněla jsem si na ty čtyři žárlivé dívky.

"Nic si z nich nedělej."zašetpala jsem si pro sebe.

"Cože?"

"Ale nic. Tak pojď rychleji ,nechci ,aby jsi měl problém u Myuma nebo hůře u Kaspera."

"Máš pravdu...ostatně jako vždy. Ach ,jak jsem si tě jen zasloužil. Chytrá ,krásná ,vtipná a hlavně voňavá."

"Voňavá?"rozesmála jsem se.

"No jasně! Víš ,jak je děsný ,když nějaká dívka smrdí?"

"Kluci na tom nejsou nijak lépe."

"Jenže já jsem zrovna ten voňavej. Máš štěstí."

"Už jsme tu ,Hunnie."zastavila jsem ho.

Jinak by šel dál bez jakéhokoliv vědomí ,že vůbec kolem nějakého sídla SM prošel a to to byla obrovská budova.

"No jo."zasmál se nervózně.

"Tak ahoj."dala jsem mu pusu a chtěla odejít.

"Víš ,Jae. Mohli bychom za manažérem už teď."podíval se a zajiskřilo mu v očích.

"Hunnie ,nezapomeň ,že mám školu. Nemůžu k tomu dělat práci. To prostě nejde. Teda aspoň pro mě to není možný."

"Jenom tě ukážu. Prosím."

"Připadám si jako nějaká cetka. Nejsem suvenýr ,aby si mě lidi prohlíželi a vybírali jestli ano nebo ne."podívala jsem se lehce zamračeně.

"Jae ,nikdo tě nebude očumovat! Jen si tě prohlédne."

"To se mi vůbec nelíbí."zadívala jsem se na něj naštvaně.

"Pojď prostě."chytl mě a zatahl do budovy.

"Musíme výtahem. Jinak by jsme se ušlapali."usmál se na mě.

"Ohlaš prosím ,že jí vedu."řekl té ženě u recepce ,nebo co to bylo ,a vedl mě k výtahu.

Nastoupili jsme a výtah se dal do pohybu.

"Co to děláš?"přitiskla jsem se k němu obejmula ho kolem pasu.

Potřebovala jsem se trošičku uklidnit jeho vůní ,a tak jsem si pořádně přičichla.

"Píšu Myunovi ,že jdeme za manažérem ,tak ať cvičí zatím beze mě."pohladil mě po zádech a strčil si telefon do zadní kapsy.

"Neboj se ,Jae."

"Já se nebojím!"vypískla jsem uraženě a zdvihla jsem obličej k němu nahoru.

"Celá se klepeš."zasmál se a políbil mě.

"Možná trošičku."políbil mě znova a tentokrát o trochu déle.

Výtah cinkl a mi se jako na povel od sebe 'odlepili'.

Hun chytl mojí ruku a nerózně mi jí začal drtit.

Vyšli jsme na dlouhou chodbu.

Na každé straně byly dveře ,na pravé po pěti a na levé po čtyřech ,na konci chodba zatáčela doprava.