Potom co se se škubnutím probudila, ležela ještě pár sekund na posteli. Natáhla se po spínači na stolní lampě a přitom se snažila se rozpomenout co ji vytrhlo z tak hlubokého spánku. Po chvilce to však vzdala a pomalu sesunula nohy ze strany postele a vyšvihla se tak pomalu do sedu.
Pak se podívala na display mobilu ležícího na stolku a odfrkla si když uviděla ukazatel času. "Byla půlnoc, hodina čarodejnic." S vědomím že spánku se ji už nedostane opustila pokoj a namířila do kuchyně. Poháněná myšlenkou na horký hrnek kafe. Při průchodů dveřmi ji proběhl mráz po zádech.
"Je to jen zima." řekla sama sobě zaměřující se znovu na plán z kávou.
Příprava a čištění hrnku stejně jako naměřování správného množství kávy udrželo její mysl dostatečně zaměstnanou. Ale jakmile začala tmavá tekutina bublat bylo pro ni čím dál těžší a těžší udržet pozornost.
Náhle se pocit chladu vrátil. Což ji z nějakého podivného důvodu donutilo kouknout se za sebe, přímo na vchodové dveře. Ty tam však nevinně stály, jako vždycky. Vrátila se tedy k přípravě kávy se značnou snahou zapomenout na ten chladný pocit.
Z hrnkem v ruce se pomalu otočila a vracela se zpět do pokoje. Když procházela kolem hlavních dveří, rozhodla se že rychlé nakouknutí skrze kukátko by ji mohlo trochu uklidnit. Pocit chladu se však zhoršoval z každým krokem, který ji vedl přímo ke dveřím a dál od obětí teplých peřin.
Přitiskla dlaň na chladné vchodové dveře a z hluboka se nadechla než pomalu sklonila hlavu ke kukátku.
Nejprve spatřila hlubokou inkoustovou černotu která jakoby se točila a výřila sama kolem sebe. Když z překvapením zamrkala, mlha se rozplynula. Kéž by se tak nestalo. Na místo mlhy tam stálo něco co podle jejího odhadu mohl kdysi být muž. Jeho končetiny byli dlouhé a zkroucené až nelidsky podivné s velkými klouby vyčnívajícími na některých místech končetin.
Stvoření bylo oděné v černém obleku které mu dodávalo děsivý a tajuplný vzhled. Pomyslnou třešničkou na dortu byla však jeho tvář.
Zdálo se jakoby dívčina mysl sama rozmazávala jeho tvář ve snaze uchránit samu sebe před šokem a zděšení. V rychlosti se vzdálila od dveří, ruku stále přitisknutou na klice. Hrnek s kávou ji vyklouzl z rukou a popálil ji nohy, jak se snažila odplazit se dále ode dveří.
Měla však podivný pocit že to nebyla jen halucinace a že ta věc kterou opravdu viděla byla opravdu tam. Jak se plazila dál ode dveří pozorovala proužky černé mlhy proplétat se prasklinami. Nevěděla jestli uprchnout nebo jen nehnutě pozorovat hlavní dveře. Jakmile se dveře zachvěli, touha uprchnout v ní převládla a ona uklouzla po rozlité tekutině v zuřivé snaze dostat se zpět do ložnice.
Hluboko uvnitř věděla, že se sama zavře do pasti, ale musela se hlavně dostat dále ode dveří. Byla už v polovině haly když uslyšela jak se hlavní dveře které předtím byli zamknuté se slabým vrznutím otevírají. Začala křičet a narazila přímo do zdi. Dopadla tvrdě na zem a všude kolem se rozhostila temnota.
"Nikol?" přívětivý mužský hlas ji vytrhl z bezvědomí.
Když se po chvíli otočila spatřila jedné ze svých sester, přikývla netušíce zda by měla něco říct nebo jestli by byla schopna vůbec najít hlas. I kdyby měla něco na srdci. To ráno udržela urgentní telefonát z nemocnice o tom že právě přijali její sestru Linci.
Ještě před tím než ji k ní vůbec pustili odchytil si jí doktor a trval na tom že si musí promluvit o tom co se její sestře mohlo stát. Slova jako deprimace a přepadení padali často a Nikol moc toho nechápala. Pořád nerozuměla o čem to mluví, dokud na vlastní oči Linci nespatřila. Její mladší sestra měla hlavu celou v obvazech které zakrývali obě její oči a uši. Prý proto aby její zesláblé oči nevysychali a aby zabránili infekci v ranách uších které si Linci sama způsobila.
Doktoři hádali že buďto ona nebo někdo jiný použil ostrý předmět podobný pastelce ve snaze ji oslepit a připravit o sluch nebo něco podobného. Na rukách, nohách a chodidlech měla mix popálenin prvního a druhého stupně, nejpravděpodobněji způsobených rozlitou kávou, které našli sousedi rozlité po celé předsíni jejího domu.
Když Nikol vstoupila do nemocničního pokoje poprvé přišlo jí, že spatřila obrys muže za oknem. Věděla však že to nemohla být pravda. Pokoj její sestry byl totiž až ve třetím patře nemocnice.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
