Shieldmaiden

Prolog

Nevesele se uměju, za tu dobu jsem se to naučila. Mladší sestra nesmí vidět, že je to tak zlé. Je to pár týdnů, co nás odvedli od rodiny. Předtím samozřejmě nezapomněli před mými zraky znásilnit moje matku a starší sestru. Eddit to neviděla. Jsem za to ráda. Byl to hrozný pohled a jsou jen dvě věci kvůli kterým jsem se psychicky nezhroutila. Jedna z nich je právě Eddit, myslím, že by neměla vidět, jak se hroutím. Druhou je samozřejmě vědomí, že bohové se dívají a hodnotí jak to zvládnu. Sedíme ve voze společně s ostatními ukradenými dětmi. Sebrali nás jako otroky. Zjevně na nás hodlají vydělat. Smutné na tom je, že jsem tu nejstarší a to je mi teprve patnáct. Těší mě na tom jenom to, že mě berou jako zboží a tak se mnou jednají poměrně slušně.

"Vylezte!" zařve jeden z únosců a odkryje plachtu vozu. Pomohu sestřičce na nohy a vezmu ji kolem ramen. V tomto objetí vylezeme do denního světla a ruchu tržiště v nějakém velkém městě. Okamitě nás od sebe odtrhnout a spoutají nám ruce, pak nás odvedou na vyvýšené pódium. Moje sestřička se vyjukaně rozhlíží a já se vzdorně dívám do tváří potenciálních kupců.

K pódiu se přiblíží vysoká žena s narudlými vlasy po ramena v zadu staženými sponou. Prohlíží si mě, pak moji sestru a ostatní ženské otrokyně, na muže se nedívá. Všimnu si, že s našimi únosci začal jedno jakýsi tlouštík. Ukázal na mojí sestřičku a poté i na mě. Zjevně si vybral. Najednou se k nim přimotá ta žena a začne vyjednávat. Mám nepříjemný pocit, že se baví o mě. Jejich gestikulace tomu nasvědčuje. Dva z nich vykročí směrem k nám. Eddit se přikrčí a já se napřímím. Strach jim nikdy nedám na jevo, jetě nevyhráli. A nebo možná ano, uznám, když se mnou ten muž smýkne a vleče mě k té ženě. Moje sestřička asi poputuje s tím obézním dědkem. Počkat? Oni nás chtějí rozdělit? To přece... začnu se zmítat a snažím se vytrhnout. Bezmocně volám sestru a ona volá mě. Tím si vysloužím ránu pěstí. Stejně se snažím utéct za svou sestrou. Nemohu dopustit, aby nás rozdělili. Přišla jsem o matku o otce i o starší sestru o Eddit přijít nehodlám. Další rána, ale nepřijde. Zadrží ji ruka té ženy. Ona se na mě usměje a chytne mě za loket. Ujístí se, že jsem v pořádku a vede mě pryč. Pryč od mojí sestřičky a všeho, co zbylo z mého domova.

Dojdeme k velkému domu. Vypadá jako sídlo vládce. Mám dojem, že vím v jakém jsme městě. Myslím, že je to Kattegat. Hlavní město království. A tohle je v tom případě sídlo Ragnara Lothbroka. I kdyby nemíním se s tím, že jsem otrokyně ani v jeho domě. Stejně se traduje, že zmizel a vládne jeho žena Aslaug a nejstarší syn Bjorn. Nevím, co je na tom pravdy, ale teď budu mí tu čest se to dozvědět.

Žena mě nechá mezi dvoukřídlými dveřmi a zavolá jakousi otrokyni. Ta se mě ujme a odvede mě do stodoly. Asi mi začíná nový život a nevypadá to moc růžově. Stejně jednou utečou a najdu svou malou sestřičku Eddit, zachráníme jí a utečeme někam daleko.