Jmenuji se Mallia, současně je mi 22 let a bydlím pouze s tátou, máma nás opustila, zřejmě si našla někoho bohatšího. Ta na tohle vždycky byla. Ujal se mě táta, no a tak s ním bydlím v Irsku. Příbuzné jsem skoro ani nepoznala, ti z máminy strany s námi nechtějí mít nic společného. A z tátovy... No řekněme to tak, že tu nepobyli dlouho... Od svých 14 let si píši deník. Zaznamenávám si každý den, nehledě na to, že je špatný. Na základce to bylo opravdu těžké, měli jsme tam ty namyšlené frajírky. Takže už jen kvůli tomu, že nemám mámu mě šikanovali. Musela jsem za ně dělat úkoly a podobné věci o kterých nebudu ani povídat. Myslím, že každý si udělá obrázek, jak to asi probíhá. Když jsem přešla na střední změnilo se to, jejich úhlavní kápo šel jinam a celé se to tak nějak uklidnilo.Brzy naštěstí budu dokončovat střední. Studuji konzervatoř a jsem moc ráda že jsem se tak rozhodla....
Víte co, já vám to přečtu jak to celé bylo.
..............
Otevřela knihu a něco malého ni vypadlo.. Když se na ten malý obrázek podívala....
Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
Ano byla to ona, tehdy v ten den, moc dobře si to pamatovala. Fotku vložila zpět a svými prsty opatrně nalistovala určenou stranu. Datum na stránce udávalo 15.března, byla to druhá polovina školního roku...
V duchu se povzbudila, nadechla a začala vyprávět....
Takový malý úvod snad se bude líbit. Děkuji moc za přečtení. <3
