Každý má nějaký to přání. Některé jsou splnitelná a některé ne. Já bych si třeba chtěla dostat do mysli člověku, který mi ublížil. Chci vědět, co si o mně myslí. Na rovinu mi stejně nikdy neřekne všechno. Myslím, že to může bolet. Ale aspoň zjistíme, že tenhle člověk nám za nic nestojí. Je ale strašně těžké zapomenout na někoho s kterým máme tolik zážitků. Nejhorší je, když to ten druhý ukončí jedním a tím nejzranitělším slovem... Konec. A dál? Se ani neozvat a nebo se začít hloupě vyptávat jak to jde.
Nebude tady nic vycházet pravidelně. Prostě- když se mi bude chtít psát, napíšu. Všechno to jsou moje pocity. A věci, na který se nedá zapomenout.
