SALTY TEARS (✓)

Ta krysa

Plně jsem začal vnímat, až když jsme byli v klubu. Vortex. Jen pro ty VIP. Sem nepotřebujete žádné lístky nebo podplácet gorily u vchodu. Musí vám to být vidět na očích, že jste cool. Ale někteří můžou tento systém ochčít a podplatit, když se zrovna špatně podívali nebo mrkli. A některé gorily povolí a stanou se pouhými opičkami. Vortex bylo místo, kde byla hudba tak nahlas, že bylo až udivující, že se zdi nerozpadly. Zakouřené místo. Nerad jsem sem chodil, kohoutek s alkoholem se tu nikdy nezavřel, proto tu byli časté rvačky, krádeže a znásilňovačky. A já mám svoji prdel rád. V takovém klubu je nejlepší být vedle sebe někoho jako Tom, urostlý svalovec, který by mě jednou rukou sundal, i když jsem vyšší. Výška neznamená nadvládu nebo sílu a tohle si Tom uvědomoval a uměl s tím hrát. Rozhlédl jsem se a přes kouř jsem rozeznal Marka. Seděl vedle mě na gauči a kouřil. V ruce skleničku a úsměv.

„Kde je Tom?" mohl jsem si vybrat více otázek, které mě zajímaly sice víc, ale než cokoliv udělám ve Vortexu, chci vědět, jestli je někde poblíž Tom. Umím se ubránit, ale ve stavu, ve kterém jsem to nepůjde.

„S tou šlapkou Niky, támhle." ukázal.

„Kde je Markéta? Však ona- víš co, chci ří-říct" těžce se mluvilo, náročné. Překvapilo mě, že je s někým jiným. Takhle blízko. Ne že bych se nějak staral, ale nelíbilo by se jí to.

„S Niky to táhne dlouho, Markéta ho nudí. Nechtěla s náma jít sem, tak ji Tom doprovodil domů a sešli jsem se tady."

„Kde jsem byl já?"

„Se mnou, šli jsme ke mně a pak hned sem. Jsme tu asi hodinu už. Přišel jsem mi jaký si divný, ale jsi jen prostě na sračky. Zajím-" zbytek jsem přestal vnímat. Bleskově jsem vstal a utíkal na záchod. Mé nohy bolely, jako by zapomněly, jak běhat a nebyly na to zvyklé. Otevřel jsem první dveře od záchodů a vyzvracel vše, co jsem po cestě držel v puse a vypadal jak křeček. V uších mi strašlivě pískalo. Chytl jsem si je, abych to zastavil. Ztišil tu hlasitost a zárověň si způsobil jinou bolest, abych na tuhle zapomněl.

„Tak jsi čurák?" otevřel jsem své suché oči a začal vnímat křiky místo pískání. Nevyrušilo se to, nýbrž prolínalo. Uviděl jsem před sebou obyčejného chlápka, stoprocentně starší než já. Je kalhoty i tričko bylo od mých zvratků. Sakra, co jsem to udělal?

„Já-" snažil jsem se, říct cokoliv. Hlavně už odejít a zapomenout na ten jeho pohled, kterým mě pořád pozoroval. Nedopověděl jsem a opět jsem se začal dávit. Otočil jsem se a všechno se objevilo v umyvadle. Hlava se mi točila, všechno bylo příliš nahlas, zdi se přibližovaly. Dusil jsem se. Začal jsem zhluboka dýchat. Nadechnou. A vydechnout. Smyl jsem si obličej a co nejrychleji vypadl. Byla to jeho chyba, měl si zamknout.

Chodil jsem jako zombie. Oči přivřené, občas úplně zavřené. Hudba duněla v mých uších. Podlaha se hýbala, občas jsem zakopl a občas skončil na kolenou. Klečel jsem tam, modlil jsem se snad? Slyšel jsem hudbu k tomu posměšky ostatních jako kanón. Nohy jako nitky, motaly se a podléhaly.

„Pavle, jsi v poho, kámo?" jako na zavolanou stál zamnou Marek, kdybych ho neznal a nebyl takový, možná bych řekl, že anděl. Zvedl mě na nohy a strčil mě. Jako pár měsíců staré batole, které se učí chodit. Možná mi tím chtěl říct, abych nedělal hovadiny a normálně chodil. Smál se. Jsem nějaké zatracené divadlo? Jako špatný vtip. Marek mě doprovázel až k našemu místu. To co jsem viděl, mi objasnilo všechny ty návštěvy záchodů či umyvadel. Viděl jsem flašku mého oblíbeného pití, zcela prázdnou. A druhá byla jen z půlku vypitá. Pokaždé, co jsem se napil, jsem ztratil kontrolu a stále pil, i když mé tělo to pomalu a těžce nezvládalo. Otázka času, kdy tenhle systém spadne, pomyslel jsem si.

„Pavle kurva vnímáš mě?" naštvaně zařval Tom. I Markův pohled nebyl zrovna přátelský.

„Ten nováček se na mě a na Niky dívá, pořád jen čumí. Asi mu natáhnu!" stále řval Tom, nevím jestli byl více naštvaný na mě či na toho nováčka.

„Co? Co on dělá?" pomalu a čistě jsem se zeptal. Soustředil jsem se z posledních, co mi zbyly, aby mi rozuměl a já to nemusel opakovat.

„Užíváme si s Niky a ta nula na nás pořád čumí!"

„Co tu vůbec dělá?" Marek se připojil.

„Nevím, ale už i ve škole dělal problémy. Někdo by ho měl naučit Vortex pravidla!" Tom se násilně usmál a mrkla na Marka, ten věděl.

„Hele támhle je! Ta krysa!" vstal Marek a ukázal na něho, tedy asi. Chtěl jsem se zvednout, ale podlomily se mi ruce. Prostě mě neposlouchaly. Marek co si zamumlal a zvedl mě. Otočil jsem se směrem, kde by měl být. Š....š? Stále nevím. Jediné co jsem viděl, byli jeho vlasy. Byl trochu rozmazaný, otočený a šel k odchodu. Zmeškal jsem ho, ale je mi to jedno. Co mi je do nováčků? Marek mě pustil, čímž jsem zapadl do sedačky. Opřel jsem hlavu a sledoval Toma a Marka. O něčem si povídají, vidím jen, jak otevírají pusy, hudba je silnější. Začal jsem se opět dusit. Přivřel jsem oči. Nadechl se. Je zajímavé, jak alkohol hoří, že?