the Wolf story

19. ,,Proč jsem přestala hrát?"

*MELLISA*

Jsem vážně zvědavá, co Harry Liamovi řekne. Chtěla jsem to po něm kvůli Jesy, aby se už tak netrápila. Na tom není nic divnýho. Z mých myšlenek mě akorát vyrušilo klepání na dveře.

,,Dále.", řekla jsem a do dveří vstoupila mamka. ,,Ahoj mami. Potřebuješ něco?", zeptala jsem se. ,,Našla jsem tvoji kytaru.", řekla a ukázala mi ji. ,,Byla mezi věcmi, které jsou na vyhození. Proč ji chceš vyhodit?", zeptala se. ,,Mami... řekla jsem ti už v Californii, že už hrát nebudu.", řekla jsem. ,,To kvůli tátovi, viď?", zeptala se. Měla naprostou pravdu. ,,Podívej... hraní je něco, co miluješ. A jenom proto, že jsi to sdílela se svým otcem neznamená, že s tím musíš přestat. Hraj proto, že hraní miluješ.", řekla a sedla si ke mně na postel. ,,Nechám ti ji tady a je jenom na tobě, jak se rozhodneš.", řekla a odešla z mého pokoje. Já se jen dívala na kytaru, která byla předemnou na posteli. Přemýšlela jsem. Úplně jsem z hlavy vypustila domácí úkoly, které jsem doteď vypradovávala.

Jen jsem se na ni dívala a přemýšlela. Po asi dvaceti minutách, jsem nakonec kytaru vzala do rukou. Nejprve jsem jen tak brnkala různě, naladila jsem si a zkoušela hrát. Nejprve to nebylo nic konkrétního. Jen neznámá melodie. Tak jsem zkusila něco konkrétnějšího a nakonec jsem zahrála refrén písně 3000 miles od Emblem3.

3000 miles away!Feels like it´s forever.
Seems like yesterday.
We were running ´round town together.
This place just ain´t the same.
I miss the stormy weather.
I´m not okay.
3000 miles away!

Dohrála jsem a cítila se jako znovuzrozená. Teď jsem si jen opakovala otázku: ,,Proč jsem přestala hrát?" Nikdy jsem neměla přestat.

Máma měla pravdu. Ve všem, co mi řekla.

Opřela jsem kytaru o zeď u okna a do pokoje vletěla máma s nějakým dopisem.

,,Oh... tak jak ses rozhodla s tou kytarou?", zeptala se mě máma. ,,Myslím, že si ti tady nechám.", řekla jsem a na mámině tváři se objevil zářivý úsměv. ,,Tak to jsem ráda.", řekla. ,,Přišel ti dopis z New Yorku.", řekla a já svraštila obočí. ,,Z New Yorku? Od koho?", zeptala jsem se. ,,To nevím.", řekla a podala mi ho. Rozbalila jsem obálku, vyndala z ní bílý papír, rozbalila ho a začala číst.

Drahá Melli,

Už dva roky jsme se neviděli. Příjde mi to jako věčnost. Ty krásné chvíle, kdy jsme jenom seděli venku na verandě a hráli si na kytaru. Byly to ty nejkrásnější chvíle strávené s tebou v mém životě. Je mi moc líto, že jsem odešel, ale mezi tvojí mámou a mnou už to nebylo jako dřív. Nechtěl jsem, aby si dále slýchávala naše hádky, tak jsem to jadnoduše vzdal. Už jsem takhle dál nemohl. Omlouvám se...

Píšu ti proto, že vím, že jsem ti asi svým odchodem ublížil ale věř mi, mrzí mě to. Myslím na tebe i na tvoji mámu dnem i nocí a kdybych mohl vrátit čas, nikdy bych neodešel a spíše bych se snažil to vyřešit. Jsem ale zbabělec.

Chci, abys hrála pořád. Kvůli sobě a kvůli tomu, že to miluješ.

Hraj dál.

                                                                                                                                                 Tvůj Táta

Dočetla jsem dopis a nevěřila svým očím.

Byla jsem děsně naštvaná. Po dvou letech si vzpomenu na otce, mamka o něm začne mluvit a až teď se ozve. Proč až teď?

Utřela jsem si slzy a dopis vyhodila do koše. Sedla jsem si k notebooku a projížděla sociální sítě. Potřebovala jsem se nějak odreagovat.

V deset jsem notebook vypla a odešla do koupelny. Dala jsem si teplou sprchu a umyla si vlasy. Vyšla jsem z koupelny a oblékla na sebe pyžamo. Ještě jsem si vyčistila zuby a lehla si do postele. Chvíli trvalo, než jsem usnula, ale nakonec se to povedlo.

V noci jsem se vzbudila na bolest v krku a hlavy, tak jsem šla do kuchyně najít nějaké prášky.

,,Co tady děláš?", zeptala se máma. ,,Není mi dobře. Dáš mi něco na bolest v krku a hlavy?", zeptala jsem se a máma vyndala nějakou krabičku. Napustila mi do skleničky vodu a podala mi ji. Zapila jsem prášel a do pusy si dalanějaký bonbón. Ještě jsem si pro jistotu změřila teplotu. Měla jsem 38.2.

,,Zítra nepůjdeš do školy, any?", řekla máma. Jenom jsem přikývla. ,,Zítra ráno tě příjdu zkontrolovat.", řekla ještě a já odkráčela do pokoje.

Lehla jsem si na postel a ještě napsala Harrymu zprávu.

Zítra nejdu do školy, tak se pro mě nestavuj. xx Melli

Odeslala jsem ji a mobil položila zpátky na noční stolek. Usnula jsem poměrně rychle a úplně jsem vytuhla.

A je tady další díl! Chci vám říct, že teď bude týden volno a nic nepřidám, abych si mohla napsat něco dopředu a nedopisovala díly narychlo! Sorráček :(/*

Jinak doufám, že díl,se vám bude líbit!! -Ess*