Seděl jsem na židli ,
do blba zíral.
Pak jsme si lehli
a na zemi umíral.
Nemám moc náladu tak půjdu už spát,
co tady mám dělat když mě nikdo nemá rád.
Ale co nebudeme si tady přece lhát,
tak pojďte si ,,vy" tupci hrát.
Bude to zábava ne jenom pro mě,
pobaví se všichni ty lidi v domě.
Zamknu do sklepa vás všechny,
ta schcípněte vy ubohý blbci .
Všechen ten vztek zachvíly přeteče,
ha ha ha ,utečte všichni utečte!!!
Jste zamčeni máte smůlu,
tohle budu vydávat za noční můru...
YOU ARE READING
Nic a přesto všechno
PoetryVýplody mé zkažené fantazie, tohle sranda není- určitě né v mém znění.
