Měla zvláštní zvyk.
Vždy když mu vyprávěla své příběhy, vybrala si část jeho těla, kterou měla na dosah, a bříšky prstů mu do kůže vyťukávala osobitý rytmus. Nebyl to ani tolik rytmus, jako spíš tajná šifra. Vypadalo to, že přepisuje svá slova na jeho tělo, jako zapisovatelé u soudu. Jakoby každé slovo na něm mělo svůj kousek místa a na něm svou vlastní kombinaci pokládání prstů.
Její soukromá verze řeči pro hluchoněmé.
