Když tmy už je moc

Nedívej se na horu

Taky znáte ten pocit,když slyšíte šramot ve svém pokoji?Když
noc co noc,při usínání měníte strany polšťáře a posloucháte
škrábání vaší kočky pod postelí,mezitím co zjišťujate,že žádnou
kočku nemáte?Zachvacuje vás pomalu panika a vy cítíte,
jak vám po čele stéká horký pot.Nakonec nevydržíte ten
prudký nával stresu a vstáváte z rozehřáté postele.Kontrolujete
pravou stranu,levou stranu,peřinu,polštář a nakonec postel.
Potom rozsvicujete stolní lampičku a kontrolujete znova.
Díváte se doprava,doleva,pod polštář,peřinu a znova pod
postel.Ovšem vždy vynecháváte to najpodstatnější místo.
Strop.Od tamtud se na vás dívá a snaží se vás rozptýlit,
aby jste nepohlédly na strop,neboť jeho oči vás ihned
hipnotickým pohledem uspí,a věřte,to on opravdu nechce.
Nechce, abyste usnuli,nechce vám dopřát ani špetku
uvolňujcího odpočinku.

Mám mnoho jmén,přezdívek a podob,ale od svých rodičů
ho znáte jako inkubo...

Pamatuji si,že když jsem byl malý,rodiče mi vždy před
spaním říkali:
,,A jestly budeš v noci vylézat z postele,navštíví tě inkubo...''

Jeho podoba se neustále mění,protože je závislý na vaší
představitosti a fantazii.Někdy je to milá dívka,jindy velká,
černá příšra a někdy malé,nenápadné batole,ovšem,ať už to
vypadá jakkoli a sebevíc roztomileji,rozhodně se to s vámi
nepřišlo přátelit.Je tu s vámi jen kvůli jedné věci.

Jistě jste byli alspoň jednou unavení.Každý určitě zná ten pocit
vyčerpanosti,žebrajcí o chvíli spánku.Jste ospalí a za spánek by
jste platily zlatem,kdyby se dalo,ale vy ne a ne usnout.
Vaše víčka se líně zavírají a vy už pomalu nohama narážíte do
říše snů,ale potom někdo jakoby vám nechtíc dopřát kousek
uvolňujcího klidu,víčka vám s krutostí,prudce rozevře.
A právě od toho je tu on.Má za úkol vás co nejvíce,
či nejdál odvléci,pryč od spánku a přimět vás,abyste byli
co nejvíce,či neustále vzhůru.Živí se vaší aktivitou,čiností
a smíchem ze dne naplněného zábavou a potěšujcími zážitky.

,, A jestli budeš zlobit, navštíví tě inkubo a odnese tě pryč.''