Part 1- Poslední zvonění

109 4 0
                                        

Ráno mi zazvonil budík a já plná radosti jsem vyskočila z postele a zakřičela ,, Poslední školní den!!!". To se ale nelíbilo mému bratrovi, který hned vzápětí zabušil na stěnu, která odděluje naše pokoje. Raději jsem nečekala než se dobelhá ke mě do pokoje a začne na mě řvát, tak jsem šla do koupelny vyčistila si zuby a udělala si rybí cop. Běžela jsem ke skříni a vybírala outfit, ale stejně jsem zvolila nově nakoupené věci právě na tuto událost. Seběhla jsem dolů a udělala si snídani. Jen co jsem se nasnídala a šla nahoru do schodů, potkali jsme se s bratrem na schodech, byl ještě celý rozespalý a 'zmačkaný', ale měl očividně velkou chuť k jídlu.
Šla jsem se namalovat, zvolila jsem přirozené oční stíny, linky, řasenku a rtěnku a nezapomněla ani na make-up, korektor, tvářenku a bronzer.
Domovní zvonek zazvonil jako vždy v 7:30 přesně. Šla jsem Niki otevřít dveře a když jsem otvírala dveře prošel kolem bratr a Niki, která do něj dle mého názoru byla tajně zamilovaná, úplně oněměla. Nechápu jak se jí celý rozespalý může líbit.
,, Ahoj Niki!" pozdravila jsem ji a ona mi pozdrav opětovala,,Tak jak se těšíš na poslední den školy?" optám se.
,,Ale jo celkem to ujde" odpovídá mi na otázku. ,,Vyrazíme?" zeptá se konečně a já kladně odpovídám. Nasedá mě do auta a vidíme mého bratra jak vychází ze dveří,, Nechceš svézt?" ptá se Niki
     
     ,, Ne děkuji" odpovídá brácha.

     ,,Ale je tu dost místa" nevzdává se Niki

    ,,Tak jo"

A tak v autě jedneme nejdřív k Victorově škole a poté k naší. Vcházíme do školy a nikdo se po nás ani neohlédne což mi vyhovuje. Jdeme s Niki do třídy a čekáme až zazvoní a učitel vejde do třídy. Rozdá nám vysvědčení a my budeme volní! Konečně zvoní a všichni skáčou do lavic. Čekáme 5 minut a už je tady učitel, zdraví nás a začíná vyprávět až moc dlouhý proslov od našeho chování až po vysvědčení.

Konečně začíná vyvolávat jména žáků s vyznamenáním a rozdávat jim vysvědčení. Došlo i na mě
   ,,Clarcková" volá učitel

Zvedám se a doufám, že na sobě nemám třeba flek od kečupu nebo tak...
Pogratuluje mi a já se posadím zpět do lavice ,,Mám vyznamenání" říkám Niki

  ,,Já taky" odpovídá mi

  ,,Už se nemůžu dočkat Karibiku!" nadšeně povídám dál

  ,,To já taky ne, doufám, že tam budou nějací hezcí kluci!"

   ,,Ale Niki!"

  ,,Co je?! Ty by sis taky někoho měla najít."

   ,,Nechápu proč bych musela, ale mohlo by to zpříjemnění dovolené, jestli mě chápeš." A napolo úchylně se na ni podívám. Ona se začne potichu smát.
Zvoní!!!!!!!! A zadní lavice utíkají ze třídy. My odcházíme ze třídy jako poslední a pořád se bavíme o vysněných klucích na pláži.

Láska a jáStories to obsess over. Discover now