Abych se na začátek nějak představil, že ?
Jak jen začít. Jmenuji se Rick, je mi 17 let a chodím do druháku na ekonomku. Žiju v malém městečku 10 km od Los Angeles. Jsem na škole šikanovaný, kvůli mému hudebnímu stylu. Poslouchám Heavy Metal a Rock.
Hraji na bicí a basu. Mám i menší kapelu, která se založila tady v okolí.
Skončila škola a přišli letní prázdniny. Hned první týden jsme dostali nabídku hrát na jedné akci, která se pořádala soukromě v chatě u jezera. Měli jsme hrát zítra večer od osmi do rána, a tak jsem odpočíval.
Můj pokoj byl malý, ale mě stačil. Neměl jsem tam toho moc, jen basu, skříň, postel a psací stůl, na kterém byly učebnice, lampička a rádio. Všude po stěnách byly plakáty kapel.
Pustil jsem si rádio a lehl si na postel. Poslouchal jsem písničky a přemýšlel a zítřku. Potřebovali jsme tam nějak dostat náčiní. Zrovna zítra jsem měl hrát na bicí.
Uvědomil jsem si, že soused má dodávku a mohl by nám pomoct. Šel jsem tedy k jeho domu a zazvonil. Dveře se otevřeli.
,,Co potřebuješ Ricku?" zeptal se.
,,Dobrý den pane Andersone. Máme zítra koncert a potřebuji, jestli by jste nám tam nehodil věci?" zeptal jsem se opatrně.
,,Jasně. Zítra se ještě stavím a domluvíme se" řekl a pousmál se na mě.
,,Děkuju moc!" řekl jsem šťastně.
Zavřeli se dveře a já jsem odešel zpátky do pokoje.
Pustil jsem si rádio a vzal si knížku. Četl jsem rád Sci-Fi a Mythologii. Jak jsem si tak četl, tak jsem najednou usl.
Ráno mě vzbudil zvonek. Kouknu z okna a tam stojí pan Anderson. Obléknu si kalhoty a utíkám dolu ke dveřím. Někdo na shodech něco rozlil a tak jsem uklouzl. Sesbíral jsem se ze země a utíkal dál. Otevřel jsem.
,,Dobrý den." řekl jsem.
,,Ahoj. Tak jak to teda bude?" zeptal se.
Pozval jsem ho dál a začli jsme to rozebírat.
,,Dobře, takže v půl sedmé tady budu i s autem, platí?" řekl.
,,Ano platí! Ještě jednou děkuju" řekl jsem.
,,Za nic" usmál se.
Hned jak jsem zavřel dveře, tak jsem se přesunul do kuchyně, dal si snídani a začal obvolávat ostatní členy kapely.
ESTÁS LEYENDO
Living Nightmare
TerrorUž jako malý jsem měl panickou hrůzu z klanů. Je mi 17 a ještě to nepřestalo.
