Světlo zhaslo. V cele jsme zůstaly jen ty a já. Zamčené ve vězení našich pocitů.
Prolomit ticho v této temnotě by znamenalo vrátit se zpět. Do minulosti, která nás nemilosrdně stíhá. Zatímco my se ženeme do spárů budoucnosti, jež nám dává slepou naději, netušíme, kam se řítíme, ani co nás čeká.
Avšak nyní jsou všechny dveře uzamčené. Dostihla nás přítomnost. Její pomstychtivost nás nutí hrát si s myšlenkami té druhé. Protože pravidla zněla jasně: " Dál smí jen jedna z vás."
Jenže já nemám v úmyslu ti bránit v cestě. Ne proto, že bys pro mě byla důležitou osobou, ale protože ty jediná ses zajímala i o mě. A toho si vážím.
Není nic těžšího než vysvětlit mé pouto k tobě.
Bude jednodušší jej přerušit.
Jdi dál a buď šťastná.
Sbohem.
