Slzy hvězd: Křišťálová koule

15. Věci předstírané

 Mně už ale pomalu začínalo svítat. No jasně. ,,Tys mě tam strčila, abych…"

 ,,Jo," přikývla a její úsměv se rozšířil. ,,Abys Anastasicu zmátla. Protože teď bude počítat s tím, že se chystáme udělat to, co vyčetla z tvojí hlavy."

 ,,Ale my teda projdeme jinudy ve skutečnosti," luskla prsty Agnes, jak se snažila zorientovat, a já se pobaveně ušklíbla. ,,Což ona nebude čekat." Pak se ale zamračila. ,,Jenže skočí nám na to?"

 Juniper pokrčila rameny. ,,Bude muset, protože jí dáme důkaz, že postupujeme přesně tak, jak si zjistila od Evelyn."

 Suzette zvedla hlavu. ,,Jakýpak?"

 ,,Myslíš, že jsem nechala Agnes listovat knihou jenom tak?" Juniper na sebe byla očividně hrdá. Nebo na Georgiu, Pamelu nebo kdo s tímhle plánem vůbec přišel. ,,Našla jsi, co jsem po tobě chtěla?"

 ,,Našla nakonec," přikývla trochu zmatená zrzka. ,,Tady máš."

 Ochránkyně si převzala z její ruky nějakej papírek a spokojeně přelítla očima po textu na něm. ,,Výborně."

 ,,Co je to?" pípla zvědavě Claire.

 ,,Slovo, kterým se otevírá brána, k níž za chvíli vyrazí teta s mámou, napsané v našem jazyce."

 Takže i tvrzení, že jsou dávno pryč, byla lež. Nejspíš aby dodala celý historce na uvěřitelnosti. Já si otevřu věštírnu a ona vlastní knihkupectví, fajn vyhlídky do budoucna.

 ,,Slovo?" zamrkala Suzie. ,,Je třeba pronést nějaké slovo, aby se brána otevřela?"

 ,,Ano. U většiny bran to probíhá jinak, jak ostatně samy uvidíte za chvíli. Tahle ale k většině nepatří. Projít jí může jenom ten, kdo přečte slovo do ní vyryté. A to je napsané v jazyce hvězd." Juniper se významně podívala na knihovnici.

 ,,Takže ho přečte jenom Čtenář," doplnila užasle Agnes. ,,Tedy já."

 ,,Přesně tak. Proto dáme tenhle papír mámě a ona pak před branou vysloví, co je na něm napsáno. A když potom spolu s tetou projdou do Ezari, stíny si budou myslet, že jedna z nich musí být Čtenářka. Čímž se potvrdí informace, které má Anastasica od Evelyn."

 ,,A to je důkaz, který ji přesvědčí, že postupujeme podle původního plánu." Nemohla jsem si pomoct, začala jsem se usmívat taky. Nebo možná spíš šklebit. Tohle by mohlo vyjít. Mohlo. A i když jsem to uznávala nerada, bylo nutný mě posadit před zrcadlo znova a nic mi předem neříct. Kdybych o skutečným plánu věděla, Anastasica by se o něm dozvěděla taky.

 Teď jsme ale měly šanci. Teoreticky. Jestli se Ochránkyním povede odlákat stíny dost dobře a na dost dlouho. Což nebude žádná sranda.

 Polkla jsem.

 ,,Kudy tedy projdeme?" chtěla vědět Suzie.

 ,,Naší branou," potvrdila Juniper myškenku, která se mi hned vynořila v hlavě. ,,Nemá smysl chodit někam jinam. Otevřeme průchod v jedenáct hodin, to už by měly být máma s tetou v Ezari a stíny u bran, o kterých jsme tvrdily, že je použijeme."

 ,,A když nebudou?" hlesla Claire, což byla celkem oprávněná otázka. ,,Co když to nevyjde?"

 ,,Pořád u sebe máme knihu." Ale neříkala to moc nadšeně.

 ,,A proč prostě knihu nevezmeme a neprojdeme a nevykašleme se na nějaký plánování?" zamračila se Agnes.

 Zkřivila jsem čelo. Ještě lepší otázka.