Slzy hvězd: Křišťálová koule

14. Věci klamající

 ,,Stíny," zopakovala Georgia za svoji neteř, ,,které chrání hrad, kde žije. Nikdo z lidí jimi nepronikne, pokud ona sama nechce. Ačkoli je nevidí, když se k nim přiblíží, hrůza, jež je zachvátí, je donutí utéct pryč. Samy jste se s mocí temna setkaly. Kolem jejího hradu je jí shromážděno ještě víc. Nikdo jí nedokáže projít. Ti, kdo se zdrží poblíž příliš dlouho, přijdou o rozum, a ti, kdo se dostanou příliš blízko, už nikdy nevyjdou zpátky."

 Dobře, tohle bylo horší. Po zádech mi přejel mráz a musela jsem se mimoděk otřást. Agnes k sobě přitiskla knihu, jako by jí mohla pomoct překonat zděšení, Claire pevně chytila hranu stolu, až jí zbělely klouby, a Suz jen v němé hrůze otevřela pusu a vyvalila oči. Sem nás chtějí poslat, aha? To snad nemůžou myslet vážně. Dělají si srandu?

 ,,A my se přes něco takovýho máme jako dostat, jo?" otřepala jsem se jako první. ,,A nevíte náhodou jak? Protože já teda fakt ne."

 Projít hradbou černý magie, kde lidí umírají a přichází o rozum. Ideálně tak, aby si toho Anastasica ani nevšimla. To snad znělo tak šíleně jenom mně? Nevěděla jsem, jestli se mám začít smát, nebo co, zatraceně. Jak bysme to asi mohly zvládnout?

 ,,Máte u sebe něco, co vás ochrání," prohlásila ale Georgia přesvědčeným hlasem.

 Suzie to tentokrát docvaklo jako první. Dělala pokroky. ,,Ta kniha," vydechla a obrátila se k Agnes. ,,Ona nás před stíny chrání."

 No páni. Že by první kus literatury, kterej si oblíbím?

 ,,Přesně tak," přikývla Georgia. ,,Do hradu Anastasicy se nikdo téměř pět set let nedostal, protože byla dlouho, velice dlouho ztracená. Dokonce jsme měli za to, že se ztratila nadobro. Existují kopie, jistě, ovšem ani jedna z nich v sobě neskrývá žádnou moc. Tato však ano. Pokud má někdo šanci proniknout skrz ochranná kouzla, je to její Čtenář a ti, kdo budou putovat s ním."

 ,,Takže se budeme spolíhat na magickou moc její knížky," shrnula jsem to pochybovačně. ,,Fajn." Neznělo to sice úplně přesvědčivě, ale nějakou naději to v sobě přece jen mělo. Což teda rozhodně neznamenalo, že se mi chce něco takovýho zkoušet. Jenže na výběr jsem jaksi úplně neměla. Ne jestli jsem chtěla pomoct dostat kouli zpátky – a já chtěla.

 ,,Takže se jmenuje Anastasica?" pípla Claire a přerušila tak moje myšlenkový pochody.

 Jasně. Její jméno jsem znala jenom já, protože mi ho Juniper včera v noci prozradila. A ony pořád nevěděly o mým nahlížečským zážitku. Ne že by se mi chtělo to měnit. Nepotřebovala jsem, aby to Agnes celou dobu vytahovala a rozebírala a vyptávala se, zrovna jako jsem nepotřebovala přivodit dvojčeti další trauma a poslouchat Suziny filozofický úvahy o kouzelným zrcadle.

 Mladší Ochránkyně přikývla. ,,Ano, to je naše královna stínů."

 ,,Nevšimne si, že se někdo pokouší dostat do hradu?" starala se Agnes. ,,Jestli jo, budeme mít totiž problém asi, ne?"

 ,,Dokud u sebe budete mít knihu, měly byste být před jejími stíny v bezpečí," ujistila ji Georgia.

 Ten podmiňovací způsob se mi ani trochu nelíbil.

 ,,Dobře, tak nám nebudou moct ublížit," začala znova zrzka. ,,To neznamená, že si nás nevšimnou ale. Ani že nenarazíme na žádný překážky jiný. A co když nám Anastasica knihu sebere?"

 ,,Budeme v háji," odpověděla jsem jí za Georgiu. Ochránkyně se nijak nesnažily to popírat. Povzdechla jsem si. Jo. Skvělý.

 ,,Nesnažíme se vám namluvit, že nebudeme celou dobu v hrozném nebezpečí," ozvala se ale k mýmu překvapení Juniper trochu tišším hlasem. ,,Protože budeme. Jeden chybný krok a všechno může okamžitě skončit. Něco se nepovede a Anastasica nad námi vyhraje. Nesnažím se před vámi nic předstírat." Zněla dost upřímně. Naklonila jsem hlavu na stranu a velkoryse se rozhodla nechat ji mluvit dál. ,,Je dost možný, že se nevrátíme, nemá cenu nic zapírat. Jenže to musíme zkusit. Musíme se aspoň snažit ji zastavit, protože nikdo jiný to nedokáže. Nemáme velký šance, ale pořád větší než kdokoli další. Nemáme ani právo po vás chtít, abyste takové riziko podstupovaly. Neumím si představit, jak se musíte cítit, když toho na vás najednou z ničeho nic tolik spadlo. Já v tom žiju odmalička, jsem na spoustu věcí už zvyklá, vy ne. Je mi jasný, že jste všechny vystrašené, protože opravdu máte důvod. Ale prosím. Bez vás jsme bez šance. Pomůžete nám?"