Denodeně si pokládám jednu a tu samou otázku: ,,Proč si mne nevšímá?"
Pokaždé se snažím nasadit ten nejkrásnější úsměv.....i když to jde s těmi rovnátky težko. Ale jeden den se to změnilo.
Ten den
On: ,,Čau nemáš propisku?"
Jemně jsem se pousmála.
On se nechápavě podíval a říká
,,Proč se tak červenáš?" A začal se smát.
Já: ,,Jasně že mám propisku" začala jsem ji lovit v batohu.
On: ,,A ty chodíš na tuhle školu?" Řekl trošku škádlivě
Já: ,,Taky jsem tě tu ještě neviděla" Odvětila jsem.
Zatvářil se trošku překvapeně.
Konečně jsem našla tu propisku, bylo na ní Adina.
On: ,,Tak Adina? Člověka s takovým jménem jsem ještě nepoznal"
Já jsem se na jméno neptala, chtěla jsem aby to vypadalo že mne nezajímá, ale po jejo vyslovení jsem prahla.
Potom si něco napsal na ruku, podíval se na mne a zeptal se
: ,,Mohu si tu propisku nechat?"
Upřímně bych čekala že řekne cokoliv jiného než jesli si může nechat mojí propisku.
Já: ,,Jistě"
Další den
Zase jsme se potkali.
Já: ,,Ahoj"
On neodpověděl.
Byla jsem z toho celý den smutná.
