Slzy hvězd: Křišťálová koule

10. Věci magické

 ,,Jak si přeješ," pronesla bez mrknutí oka a odvrátila se od ní.

 Bylo mi nade vší pochybnost jasné, že s mou sestrou již nepromluví. Alespoň ne do té chvíle, než se v místnosti objeví i její teta. Stejně tak jsem věděla, že Evelyn si to nenechá dlouho líbit. Prozatím si však jen založila ruce na hrudi a propalovala záda vedle sedící dívky nasupeným pohledem.

 ,,Kdyby věděla, že se tu objevíte, nikam by nechodila," přejela po nás všech krom jí Ochránkyně pohledem. Jako by se nás snažila ubezpečit, že se její teta o všechno postará. Že nám dá odpovědi.

 ,,A potom prý že ví o všem," odfrkla si Evelyn.

 ,,Určitě tu bude každou minutu," přešla to dívka opět bez povšimnutí a pohledem si zalétla k hodinkám připnutým na zápěstí. ,,A pak se můžete ptát na všechno, co vás zajímá, slibuju."

 ,,Já bych ráda věděla jednu věc už předtím teda," přejela Agnes pstem po hřbetu knihy, již si před sebe položila na stůl. Pak zvedla zrak k Ochránkyni. ,,Jak se jmenuješ?"

 ,,Juniper," pronesla dívka po pár vteřinách ticha protchnutého zvědavostí. ,,Jmenuju se Juniper."

 ,,Dobře, Juniper," položila Evelyn zvláště silný důraz na její jméno a zdvihla ze stolu jednu z oněch čarovných květin. ,,Mohla bys mi vysvětlit aspoň to, co je zač tahle kytka?"

 Ochránkyně si ji změřila zvláštním pohledem. Skoro jako kdyby snad po něčem pátrala, zatímco ji přejížděla očima. Na chvíli to vypadalo, že neodpoví. Přesně jak jsem předpovídala. Nakonec však přeci jen promluvila.

 ,,Měsíční lilie," zvedla ze stolu další květ, jako kdyby se na něj snad mermomocí potřebovala zahledět zblízka. ,,Ani ona nepatří do našeho světa."

 Evelyn tlumeně zaúpěla, obracejíc oči v sloup. ,,Proč já se vůbec snažím…"

 Sestra byla vždy nesmírně citlivá na neznámé pachy a vůně. Většinou ji z nich rozbolela hlava, zvlášť když se jednalo o něco silnějšího. A vůně měsících lilií, jak je Juniper nazvala, prostupovala vzduchem, jako by byla jeho neoddělitelnou součástí. Pro mě možná představovala něco nádherného a kouzelného, ona ji ale musela vnímat jen jako další z problémů.

 Stejně jako dívčiny záhadné odpovědi. Nepatří do našeho světa? Kam tedy?

 Z chodby vedoucí do předsíně, odkud jsme před slabou chvílí vyšly, se náhle ozvaly nějaké zvuky. Nedokázala jsem je rozeznat. Teprve o několik okamžiků později k nám dolehlo zabouchnutí dveří a zarachocení klíče v zámku.

 ,,Teta se vrátila," pronesla Juniper, když se k nám chodbou vydaly čísi kroky.

 Vzápětí na to se dveře místnosti rozlétly. Stanula v nich vysoká, v kápi zahalená postava. Ve stejné kápi, jakou se předtím zakryla i druhá z Ochránkyň. Ta, která společně se mnou vyskočila na nohy v okamžiku, kdy postavu spatřila.

 Pokoj na malou chvíli naplnilo ticho.

 ,,Juniper," přerušil ho nakonec o něco hlubší, avšak stále zřetelně ženský hlas. ,,Pokud vím, na dnešek jsme žádné návštěvy ohlášené neměly."

 ,,To neměly," přitakala její neteř. ,,Ale tohle není úplně běžná návštěva."

 ,,Ne? Kdo je to tedy?" zajímala se žena.

 Juniper na nás všechny pohlédla. Očima nás vybízela k promluvě. Já však měla v hrdle příliš sucho na to, abych ze sebe dokázala vypravit byť i jen jedno jediné slovo.