Sen o knize
Chci vám vyprávět svůj příběh, svůj opakující se sen. Odmala cítím, že můj život je příběhem napsaným v knize, kterou někdo čte. Jakmile ji otevře, já žiji, bdím. Zavře-li ji spím a sním a jen ve snu smím číst i já. Ta kniha je veká, hnědá. Jednou jsem svůj sen vyprávěla rodičům, ale smáli se mi. Od té doby nikomu nic neříkám. Věřím tomu co cítím a prožívám ve svém snu, ve své fantazii. Ráda čtu knihy. Chodím ráda do knihkupectví a jen tak si prohlížím tituly knížek. A tím to vlastně začalo. Stojím v knihkupectví, rozhlížím se. Nevím proč, ale musím jít do posledního oddělení, kam nikdy nechodívám. Zastaví mě dívka: ,, Kam to chceš jít?" ,,Tam, dozadu," ukážu jí ,,Tam nikdo nechodí, jsou tam mnoho let staré knihy, jsou zaprášené a ve stránkách každé knihy je zapuštěn jed!" snažila se mě postrašt, ale neodradila mě. Zašklebila jsem se a pokračovala dál. Dívka nelhala. Knihy jsou neuvěřitelně zaprášené, ale líbí se mi tam. Prohlížím si tituly knih, chci je porovnat a zasunout, ale něco mi překáží. Vytahuji několik knih a vidím napříč zasunutou velkou knihu. Je nádherná, hnědá, s motivem draka a jezdce. Beru ji a otevírám. Nemohu uvěřit svým očím. Na první straně je napsané moje jméno. Chytím ji, hodím ji do košíku a směřuji k pokladně. ,,Knihy ze zadního regálu jsou zdarma slečno!!!", zakřičí prodavačka. Vezmu knihu a pospíchám domů. Doma se v klidu posadím otevřu ji a začtu se. První kapitola je světem nádherné fantazie. Bezstarostný a bezbolestný život. Žiji v zemi draků. Na dracích létají jezdci a já s nimi. V tomhle světě se nikdo nerozdělujeme do rodin, my všichni jsme jedna rodina, která se miluje. Každý den je magický nejenom tím, že se probouzíme u svého draka, s nímž pak trávíme celý den, ale i lety k mrakům, zvláště při západu slunce. Sedíme na mracích a díváme se dolů na planetu Zemi. Jezdci vypráví o bolesti a strachu, který tam dole vládne. O bezcitnosti lidí, nejenom k sobě samým, ale i ke své planetě, které si nedokáží vážit. Nevěřím jejich vyprávění, za každou cenu chci planetu Zemi navštívit. Je mi vyhověno. Děj druhé kapitoly se odehrává na planetě Zemi. Narodila jsem se do skromné rodiny. I přez hudební talent rodičů se můj otec živí jako holič. Mám několik sourozenců. Všichni se v dětství hudbě věnují,ale jen bratr Antonio se v dospělosti hudbou živil. Měl v životě velký úspěch. Zkomponoval několik hudebních děl. V době slávy si na své krásné červené vlasy začal nasazovat bílou paruku. I celá rodina se začala oblékat vznešeně, což se mi moc nelíbilo, ale musela jsem se přispůsobit. Život na Zemi mne naučil spousu věcí. A také i to, že každý život jednou končí. Nevím proč, ale nevracím se do světa draků. Asi jsem si neodžila tu hrůzu, kterou jezdci popisovali. Třetí kapitola je znovu o světě na Zemi. Nyní žiji v opravdovém strachu, bolesti, utrpení i nemoci. Nevím co smím a co ne, co je správné a špatné. V patnácti letech se setkátkávám s alkoholem, později s drogami. Žiji opravdu špatný život. Díky této zkušenosti jsem si jistá, že bych takovýto život už nikdy žít nechtěla. Čtvrtá kapitola: A zase jsem zde, zcela náhodou u úžasných rodičů. Ve své své knize čtu dál, je zde napsán celý můj život, ale vždy když chci číst svoji budoucnost probudím se. Miluji své sny, fantazii bez toho by knihy nemohly být napsány. A život by snad neměl ani smysl.
