Just Friends /CZ/

Chapter One

Upozornění na začátek:

Sebastian Stan. Převzala jsem si jeho osobu, ale není známý herec, ale je to prostě osoba, která má vlastní firmu. Odebrala jsem mu jeho titul herce a dala jsem mu titul podnikatele.

Ozve se rána a já s leknutím vyskočím na nohy. Gauč se pode mnou prohne a já prudce hodím hlavou směrem ke dveřím, kde se objeví v tu samou chvíli nasupená Caroline. Když zjišťuji, že jen moc práskla dveřmi, tak si oddychnu a založím si ruce na prsou.

,,Tak co se stalo tentokrát?" zeptám se a ona si mě změří chladným pohledem, pod kterým mi začne být zima. Oklepu se a ona dunivými kroky dojde až ke mně a plácne sebou na starou a rozvrzanou sedačku.

,,Nesnáším ho," zamručí a hodí kabelku vedle sebe. Jenže se netrefí a tak se žuchnutím dopadá na podlahu. Nestihnu se ani divit. Otočím se na podpatku a jdu do kuchyně. Vytáhnu ze skříně její oblíbený hrnek. Položím ho na stůl a dám vařit vodu. Mezitím jí do hrníčku dám kávu a vyčkávám, až se voda dovaří. Dneska to bude ještě dlouhá noc.

,,Co-" přeruší mě její hlasitý výkřik, když jí nesu po okraj plný hrníček. Leknutím nadskočím a pár kapek dopadne na podlahu.

,,Skvělý," zabručím, tak aby mě Caroline neslyšela. Položím hrnek na stůl a kecnu si vedle ní.

,,Kdyby ten debil, aspoň byl chytrej a ne úplně vymetenej, tak by mi nepsal, že se mám za nim stavit." Vykřikne a přitom rozhazuje zběsile rukama. Sotva se jí stačím vyhýbat.

,,Ty si za ním byla?" zeptám se překvapeně a ona se na mě podívá, jako bych byla psychicky narušená a ne její nejlepší kamarádka, která jí pomůže v každé situaci.

,,Ovšem, že byla." Její hlas se změní na žalostný. Problém je v tom, že ona nikdy nezněla tak zoufale. Povzdychnu si a povzbudivě jí poplácám po rameni. Měla bych být na ní naštvaná, že se za ním vůbec opovážila jít, ale když jí teď tady vidím. Skleslá a po tváři se jí kutálejí slzy, tak si to urychleně rozmyslím.

,,Ty ho miluješ," vydechnu a ona se na mě podívá přes řasy. Nic neřekne. Jen kývne na znamení toho, že mám naprostou pravdu. A mě nezbývá nic jiného než jí obejmout kolem ramena a dokola jí opakovat, že to všechno bude dobré.

Po půl hodině Caroline spí a gauči jako zabitá a já za ní vypiji  hrnek kávy. Položím ho do dřezu a opřu se zády o linku. Hlavu zakloním a ruce nechám volně spuštěné podél těla. Kolikrát jsem jí viděl přijít tak naštvanou, že s námi nemluvila třeba dva dny. Postupně, co jsme spolu bydlely, jsme si na to taky začaly zvykat. Jenže vidět jí brečet. Je to silná žena, která si užívá života a nemá žádné starosti. Nikdy jsem jí neviděla uronit slzu. A teď. Když jí vidím, jak pochrupuje na gauči a tváře se jí lesknout od toho přívalu slz, tak se mi svírá srdce.

,,Jo měla by být doma." Uslyším hlas své druhé spolubydlící Rachel. Pak zámek a následné kroky, které vedou přes chodbu do prostoru mezi kuchyní a obývákem. Rachel má na sobě pouzdrové šaty a bílé sáčko. Lodičky, které jí ladí k tomu sáčku, nese zaháknuté za dva prsty. Své blond vlasy má stočené do úhledného drdolu, který jí tak závidím, protože já se svými vlasy po ramena nic takového nevymyslím.

Až teď si všimnu, že v jejím těsném závěsu stojí muž v předraženém černém obleku, který se k němu hodí a obepíná jeho vypracované tělo. Tmavé vlasy má ostříhané na krátko a na bradě se mu leskne minimálně dvoudenní strniště. Caroliin starší bratr Sebastian.

,,Koho hledáte?" zeptám se a napustím do hrníčku vodu.

,,Volala mi Caroline, že se něco stalo, tak jsem zrušil schůzi a co nejrychleji jsem přišel," řekne pekelně sexy hlasem, pod kterým se mi rozechvějí kolena. Jak to zatraceně dělá, že v každé situaci zní jeho hlas, tak božsky. S Caroline se známe od nepaměti a já si pamatuji na ty chvíle, kdy jsme spolu jako malé běhali po zahradě a hráli si na to, že jsme princezny a Sebastian byl náš princ na bílém koni. Teda spíš můj. Nikdy bych si nedokázala přestavit, že z něj vyroste chlap jako je nyní, který má svou firmu a každou noc jinou ženskou v posteli. Kdo by to taky čekal, že. Ironie.