Když se podívám za sebe, je tam znovu. Pořád mě pronásleduje. Nemám ho ráda. V jeho přítomnosti se cítím velmi opatrně a bojácně. Proč se objevuje?
Ptáte se co, nebo kdo, to je?
Je to strach. Ne/přítel, který od vás jen tak neodejde. Musíte si být vaším rozhodnutím, že ho nevnímáte naprosto jistí. A pak se ztratí v dálce. Proč, se ale častěji blíží, než kdy dřív? Je to dobou. Lidé, se čím dál tím víc bojí různých "šmejdů", alkoholu s metanolem, terorismu, imigrantů a nejsou si jistí, jestli jim, nebo tomu můžou věřit.
Dříve to nebylo. Nebyli žádní piráti, kteří balamutili lidi. Nežila jsem v té době, ale myslím, že si dokážu, ač jen třeba z části představit jaký pohodový ( samozřejmě každá doba má chyby) život byl dřív a jak jsme na tom dnes. Proto většina seniorů těmto šmejdům naletí. Žili dřív ve větší důvěře.
A co vám tím chci vlastně sdělit? Aby, až poznáte pocit strachu snažili se ho překonat. Ať to znamená neznámým lidem říct "ne", nebo jen přejít stezku odvahy.
