Otevřela jsem oči a rozpačitě dýchala. Měla jsem sen... Zvláštní, takový na který se těžko vzpomíná, ale vím, že v něm bylo moře....
Stále jsem přemýšlela o svém snu, když v tom mě z přemýšlení vytrhla kamarádka: ,,Meliso? Haloo? Země volá Mars!'' Poklepala jsem hlavou, a udiveně se podívala na svojí nejlepší kamarádku Elen. ,,Ano?'' ,,Jsi jak duch, co ti je?'' Vyvalila na mě. ,,Nic vše v pořádku, jen jsem se za myslela.'' Odpověděla jsem rychle a přemýšlela čím jiným změnit rozhovor. ,,Včera jsme si to v těch obchoďácích užili co?'' Napadlo mě.. ,,To jo! Ty nové obchody a zářivé vitríny! Ale stejně nejlepší byl ten butik.'' Rozkecala se Elen. Unaveně jsem přikyvovala a pokračovali jsme do školy.
Ve škole jsme psali z češtiny a myslím, že jednička z toho nebude. Navíc odešla Elen dřív že školy, protože musela k zubaři. Zůstala jsem sama a z nikým jiným si nerozumím tak, jako s ní.
ВЫ ЧИТАЕТЕ
Na Útěku
Приключения14ti latá Melisa nikdy neměla moc v lásce zvířata, (spíše módu) až do doby, kdy ji unesli... Melisu unesli na nákladní loď, kde byli různé ukradené šperky a mimo to i poník. Společně s ním, (protože se jí ho z želelo) utekla na pustý ostrov, kde...
