Noc K Zbláznění

1. Kapitola
Byl krásný den na krásnou dovolenou když v tom... ,,Mami už mám zbaleno". ,,Dobře tak si to vem ven a počkej". ,,Ano mami". Katrin teda počkala venku, byla tak nadšená, že jsi začala zpívat. Jenže její kamrádi jí slyšely a tak se jí začly smát. Katrin se už dávala do pláče, ale zachvíli přišla mamka s taťkou s kuframa a zeptali se mě jestli mám všechno. ,,Ano". odpoveděla jsem. Tatínek nastartoval auto a vyjeli jsme. Všude bylo tak krásně. ,,Ale ne"!! Řekl taťka. Mamka se ho zeptala: ,,co se děje". ,,Měli jsme odbočit v pravo, no nic tak to takhle zkratím". Najednou vyjelo auto. ,,Ale ne smyk"!!!! Buuumm! Zvedla jsem hlavu uslyšela pípání mašiny a uviděla sestru. Zeptala se mě jak se mám a pak mi jenom řekla, že moji rodiče jsou mrtví. V tu chvíli jsem začala hrozně brečet. ,,Co teď buudu saamma děělat"? Byla jsem sama doma celý dům pro sebe. Zapálila jsem krb a ohřívala se. Když  zachvilku se v krbu oběví 2 tváře mámy a táty. Řekla jsem:,, mami, tati". Měla jsem slzy v očích, ale zachilku se sama rosvítila lampa a zhasla pak se koukla do krbu a pomalu mizeli. ,,Počkejte ještě ne zůstaňte tu semnou prosííímm"!! A začala brečet...

2. Kapitola
Uběhlo 10 let mě bylo 17 let a byla noc. Vždy mě něco strašilo, že něco pod postelí jsem slyšela zvuky pak na zemi mokrý nohy hrozně jsem se bála ale nemohla jsem nic dělat než se nehejbat a usnout. Byl deštíví den a hned zítra jsem měla narozky nebyla jsem moc šťastná a tak jsem dala ruku na okno a pomalu sjížděla dolů. Hned ten den narozenin jsem neslavila vím že to bylo na nic tak jsem si řekla, že dnes začnu pracovat. Šla jsem jen tak po městě a rozhlížela se po práci. Ale pak jsem jí uviděla hledali novou pomocnici do restaurace jako kuchaře tak jsem to vzala. Zeptali se mě kolik mi je a jak se jmenuju. ,,jmenuju se Katrina a jak se jmenujete vy?" ,,Já se jmenuju Karli. A tykej mi nebudem si vykat ne? ,,samozřejmě". ,,Takže tady teď budeš hodně dělat pizzu a tady máš přísady". ,,Jo dobře". ,,Tak jo zatím ahoj". ,,Ahoj. Cítila jsem se hrozně a napjatě. Vydechla jsem si". Vedla jsem si dobře všichni mě jen chválili, ale pak se to zhoršilo...

,,co se děje?"
,,nic"
,,co je špatně?"
,,nic jenom"
,,jenom co?"
,, no víš mě totiž... mě když bylo 10 tak mi zemřeli rodiče při autobouračce a teď se děje něco divného jako by mě zdravila rodina strašením"
,,a myslíš si, že to je rodina?"
,,to ještě nevím"

3. Kapitola
O pár dnů se dělo něco nevysvětlitelného....
Byla jsem sama doma a koukala sezachvilku Když v rok se zachvilku se ozvala rána. Byla to rána židle spadla totiž na zem. Podivila se ale nikaj si toho nevšímala, protože si myslela, že to jsou rodiče. Ale nebyly. Po pár měsíců šla za psychyatričkou, aby zjistila co mi je. Jenže už se mi i stávalo, že mě začali škrtit, pak i tahat peřinu a na konec se mi stalo něco děsivého. Něco co se nedá vysvětlit. Měla jsem kluka jménem Tadeáš a dělal sochy. Jednou jsem spala vzbudila se a vyděla sochu klauna. Bylo to v pohodě, ale pak mě to začalo děsit. Zavolala jsem Tadeášovy a on ken řekl: ,,okamžitě se zamkni v pokoji, protože já žádnýho klauna nedělal". Zamkla jsem si v pokoji a snažila usnout, ale zachvíli jsem uslyšela smích. Takovej že nejde zapomenout. Hned ráno jsem šla k tý psycholožce a řekla jsem jí to. Ona řekla, že mojí rodiče to nebudou. Já jsem se na tak hrozivě koukla a řekla jsem: ,,a nedá se něco udělat? To nevím". Furt se to takhle opakovalo měla jsem škrábance až jsem z toho zešílela. Řekla jsem: ,,a dost to stačí".

4. Kapitola
Zašla jsem na nějaký ty odborníky, aby mi pomohly. Byla jsem na výslechu a ptaly se mě kdy to začalo. ,,začalo když mi bylo 10 chtěli jsme jen na dovolenou a tak jsme jeli a nabourali. Pak si jen pamatuju jak jsem ležela zvedla hlavu a viděpa sestru. A když mi bylo 18 tak to začalo to klepání a dupání a to všechno... Děkujeme. Zítra půjdeme k vám domů a podíváme se. Dobře tak nashledanou. Nashledanou". Když jsem přišla domů byly tam poházený věci a rozbytý skleničky. Řekla jsem: ,,to jsi ty Tadeáši?" ale nikdo neodpověděl. Pak mi někdo zvedl vlasy a pomalu se sunula po koberci. Musela jsem vzít nůžy a ustřihnout si vlasy. Další den ke mě přišly a podívaly se a zjistili že to není moje rodina ale nějaký démon. Zeptala jsem se co budou teď dělat a oni řekli: ,, no postupem času je budeme vymítat. Ale nevíme kdy to bude. Ale já musím vypadnout teď! Tak vás přeneseme někam jinam". Přesunuli mě do nocnice. Tam mi bylo dobře, ale ten démon mě pronásledoval. 3 den v nemocnici to bylo horší. ,,zabiju tě! Kdo to říká?" koukla jsem se donstrany a uviděla jsem mojí rodinu jak ten démon je týrá. ,, neeeeeéé!! Katrin! Katrin! Katrin! Vzbuď se dělej!! Pomoc! On je mlátil! On je týral! A koho kdo týral? Ten démon tyýrraá mmojí roodinnu!!" neustále jsem brečela a furt a furt a furt. Musela jsem končit v práci. Když jsem v práci končila tak jsem šla za psycholožkou. Řekla mi že jsem na tom psychicky špatně. Když jsem přišla se podívat na dům tak jsem viděla osobu, která běžela ke mě. Zavřela jsem okamžitě dveře. A bylo mi jasné že to ještě nemají...

5. Kapitola
Po pár týdnů mi řekli, že se můžu vrátit zpátky domů. Tak jsem tam byla a když mě tam kontrolovali tak ksem jim řekla, že jsi jdu lehnout. Lehla jsem si do ložnice a zavřela oči. Jenže na proti mě byl démon a vtělil se do mě. Já začala křičet. Tak všichni šli nahoru podívat se co se děje. Otevřeli dveře a ptali se mě jestli jsem v pořadku řekla jsem ano. Ale po pár dnu jsem se chovala jinak. Utíkala z domu a zabíjela lidi. Pak mě našli svázali mě a zkusili udělat vymítání. Jenomže, démon byl silnější a nedokázali ho ze mě dostat. Tentokrát to řekli nahlas a zřetelněji ale ja roztrhla provazy a začala je napadat. Říkali mi: ,,nech jí být slyšíš!!!!??" Ale ja odpověděla: ,,ona už je dávno mrtvá a zasmála se". Ale řekli něco co ho dostalo ven. ,,vzpomínáte si na to jak jste prožila den s rodinou? Nedovol mu se ho zmocnit". A bylo po všem. Démon byl pryč jak z mého baráku tak i z mojí duše. Vzala jsem si tu práci zpět a z Tadeášem jsem měla děti. KONEC

Děkuju že jste si přečetli můj příběh dejte prosím like děkuju vaše Karča