Zmijozelská mrcha (HPFF)

Kapitola první-*Síla přátelství*

Aileen stojící na nádraží Kings Cross netrpělivě očekávala příchod svého nejlepšího kamaráda. Příchod chlapce, který jí změnil život. Ukázal jí sílu pravého přátelství. Aileen by ho nikdy a za nic nevyměnila. Měla ho ráda, tak jako by to byl její bratr. Bratr kterého nikdy neměla, i když mít mohla... Kdyby její matka nepotratila. Blonďatá dívka se otřásla a zahnala smutné vzpomínky někam daleko do své mysli.

Po malé chvilce se přiřítil hnědovlasý chlapec, který Aileen ihned objal. „Aileen! Tak moc si mi chyběla!" Vykřikl hnědovlasý chlapec a pustil dívku. „Taky jsi mi chyběl Reggie." Ano, Aileenin nejlepší kamarád není nikdo jiný než Regulus Black. Bratr jednoho z Pobertů, kteří Aileen nesnášeli. Regulus neměl se svým bratrem příliš dobrý vztah a proto mu bylo jedno, co si myslí o tom, že se baví s dívku, kterou on nesnáší.

Aileen chvilku stála a nepřítomně hleděla na svého nejlepšího kamaráda, když v tom do ní někdo strčil tak, že spadla na zem. Dívka zaskučela a pomocí svého kamaráda se postavila zpátky na nohy, Když se rozhlédla, aby spatřila toho, kdo jí poslal k zemi, všimla si Siriuse Blacka, prchajícího směrem k vlaku. „Reggie? On toho nikdy nenechá, viď?" Smutně se podívala na svého kamaráda. „Kam se schovala tvoje pověstná zmijozelost?" Oplatil dívce otázku otázkou. Oba se tomu začali smát.

Poté se bok po boku vydali do vlaku, aby našli prázdné kupé ještě před tím, než vlak vyjede směrem k Bradavicím. Po chvilce hledání se dvěma zmijozelským kamarádům povedlo najít volné kupé. Zanedlouho se k nim připojila černovlasá dívka, která je ihned začala objímat. „Aileen, Reggie! Já vás tak ráda vidím!" Zaječela a posadila se vedle Aileen.

Černovlasá kamarádka obou přítomných se jmenuje Kate Norsley. Je to další členkou Aileeniny party. Má černé vlasy i oči a je velmi vysoká. Do jejich party taktéž patří Mark Storm- blonďatý chlapec s egem vyšším než sám James Potter. Nesmíme ovšem zapomenout na nejméně výraznou a zároveň poslední členku této pětice. Emily Whiteman. Emily má rudé dlouhé vlasy a je středně vysoká. Toto je tedy složení celé pětice zmijozelských přátel.

Postupně se do kupé dostali i Mark a Emily. Přátelé si tedy mohli začít vyprávět, jak prožili prázdniny a co se u nich změnilo. Přibližně v půlce cesty se Aileen zvedla. „Kam jdeš?" Vyhrkl ihned Regulus. „Jenom si odskočím a přijdu zpátky. Neměj strach." Rozesmála se a opustila kupé. Neměla ovšem v plánu jít na toaletu. Důvod jejího odchodu byl zcela jiný. Chtěla si promluvit s poberty, tedy speciálně s jedním z nich, se Siriusem, který jí na nádraží shodil na zem. Není přeci ve Zmijozelu proto, aby sebou nechala zametat. Půjde a pěkně si to s ní vyřídí.

Když konečně našla kupé, ve kterém chlapci seděli, ani se neuráčela zaklepat a vtrhla dovnitř. Nečekal jí žádný vřelý pozdrav, nýbrž protivný a otravný hlas Siriuse Blacka. „Co tu jako chceš Crownová? Zmijozelskou princezničku odkopli přátelé a chce se bavit s námi, nebo máš jinej důvod?" Zasyčel na ní a povýšenecky na ní zíral. „Vážně si myslíš, že bych se zahazovala se někým jako jsi ty Blacku?" Vyprskla jedovatě. „S někým tak úžasným? Na to ty nemáš." Přidal se do debaty Nebelvírský chytač James Potter, chlapec který byl jako Siriusovo dvojče. „Máš pravdu, nemám na to, abych se zahazovala s někým tak podřadným jako jste vy. Pouze jsem tě přišla varovat Blacku." Blackovo příjmení říkala vždy s takovým odporem, s jakým to jen šlo. Celkem paradox byl, že totéž příjmení dokáže říkat tak mile, když mluví na Reguluse. Nenechala se však přerušit a pokračovala ve své řeči. „Pokud se mě ještě někdy ty, nebo někdo z té tvé povedené partičky pokusí shodit, tak jako ty, nebo mi jakkoliv ublížit. Tak bude mít co dělat se mnou a mými přáteli."

Sirius se na ní podíval a poté se rozesmál, spolu s ním se smáli i jeho přátelé James, Remus a Peter. „Ty těm tvým poskokům říkáš přátelé? Zmijozelský mrchy nemají přátele. Nevíte co znamená mít rád. Jste bezcitný zrůdy a budeš nám tu vyhrožovat tvými takzvanými přáteli?" Nepřestával se smát a Aileen vybuchla. „A ty jako víš co znamená mít rád? Každý den se taháš s jinou. Nevíš co je to doopravdy milovat. Bereš holky jenom jako hračky, který použiješ a odhodíš." Aileen se zamračila a byla připravená odejít. „Já už vím jak to je. Ty totiž žárlíš, co? Je ti líto, že tebe nechci a ostatní dívky z Bradavic jo, viď? Tak to tě asi zklamu, ale o tebe bych si neopřel ani kolo." Ještě více se rozesmál. „To určitě a pokud dovolíte, teď bych ráda odešla." V ten moment Aileen nechápala, co se to s ní děje. Byla naštvaná, ale bylo jí líto, že jí Sirius řekl, že by si o ní neopřel ani kolo? Ne, takové myšlenky si nemůže dovolit. Byla zklamaná sama ze sebe. Ale nahodila svou kamennou masku a vydala se zpátky do svého kupé. Za sebou ještě zaslechla, jak na ní Sirius řve ať už táhne.

Otevřela tedy dveře do svého kupé. Neuvědomila si ovšem, že byla pryč více než půl hodiny. „Kde si jako byla?" Zakřičel Regulus naštvaně. Aileen pokrčila rameny, nezlobila se na něj, že na ní křičí, jako na malou holku. Věděla totiž, že to chlapec myslí dobře, že se o ní bál. A tím se jí vyvrátili ty slova, které jí Sirius řekl. Ona má přátele a skutečné. „Promiň." Řekla se sklopenou hlavou. „Já, já byla jsem za pobertama. Byla jsem naštvaná a potřebovala jsem ho jít seřvat. Neřekla jsem ti to, protože by si chtěl jít se mnou. Chtěla jsem to zvládnout sama." Pokrčila rameny. „Vyděsila si mě, tím jak dlouho si byla pryč, víš? Tohle už mi nedělej." „Omlouvám se."

Zbytek cesty proběhl v klidu a pětice kamarádů již seděla v kočáře. Aileen si jako vždy sedla Regulusovi na klín, protože kočáry byly jenom pro čtyry lidi. Všichni profesoři nad tím vždy pouze zakroutili hlavou, ale nic neřekli. Když dorazili k hradu zaslechla Aileen brekot, který se nacházel někde u jezera, kam připluli prváci. Ale po prvácích už nebylo ani stopy. Aileen se tedy vytratila svým přátelům a vydala se k jezeru. Po chvilce zahlédla malou holčičku s blonďatými vlásky, která ležela na zemi. „Co se ti stalo?" Dívenka se uklidnila a podívala se na Aileen vyděšeným pohledem. „Já jsem spadla a oni odešli. Nikdo mi nepomohl." Vzlykala. „Neboj, to bude dobrý. Co tě bolí?" „Teď už skoro nic."

Aileen se na dívku usmála. „Já jsem Aileen a ty?" „Annie." Zašeptela. „Tak si naskoč Annie." Dívenka skočila Aileen na záda a společně se vydali k hradu. Když dorazili k Velké síni, tak už byly zavřené dveřě a vevnitř panoval zmatek. Očividně je hledali. Aileen otevřela dveře a všichni přítomní na ní hleděli s otevřenou pusou. „Kde jste byli?" Vyhrkla profesorka Mc'Gonagallová. „Annie upadla u jezera a já slyšela jak pláče, tak jsem jí donesla až sem, noha už jí nebolí." Profesorka se na Aileen nevěřícně podívala. „Dobrá, děkuji, že jste jí pomohla. Běžte si sednout." Aileen postavila dívku k ostatním prvákům a vydala se na své místo. Po cestě slyšela nadávky. Všichni si mysleli, že Aileen té dívence ublížila.

Jen co se Aileen posadila, hned uviděla vyčítavý pohled Reguluse. „To si ze mě snad děláš srandu?" Zašeptal směrem k ní. „Potom." Odbyla ho dívka a sledovala zařazování. Po chvilce se ozvalo jméno její malé Annie. „Annie Hopkirková." Annie se posadila na stoličku. „Jsi odvážná, mm...Chytrá, ale také velmi lstivá a zákeřná. Kam s tebou dítě? Ať je to tedy ZMIJOZEL!" Vykřikl moudrý klobouk a Annie se vydala ke svým novým spolužákům. Bez jakéhokilv rozmýšlení se vecpala mezi Reguluse a Aileen. Regulus se zamračil, zato Aileen zářila štěstím. „Annie! Ty jsi tu s námi." Vyjekla a všichni zmijozelští si začali prohlížet to jedenáctileté děcko, které si dovolilo zabrat místo vedle samotné zmijozelské princezny.

Regulus se po chvilce také donutil k úsměvu, ačkoliv si to Aileeniny přátelé nejprve nechtěli přiznat, tak také začínali mít malou Annie rádi. Vypadá to, že Annie si záskala na svou stranu dobré ochránce. Protože pětice kamarádů nikomu nedovolí, aby jí ublížili. Po večeři se všichni přemístili na kolej. Mladší šli ihned spát, ale ti starší, ke kterým patřila i naše pětice kamarádů si sedli do společenské místnosti. Během večera se najednou objevil páťák, se vzkazem, který předal Aileen. Bylo na něm napsáno:

Vítejte u první kapitoly. Tahle kapitola je sice nic moc a nedělo se v ní nic zajímavého, ale potřebovala jsem to nějak rozjet...Většina začátků je nudná, ale v příští kapitole se máte na co těšit!

Neplecha ukončena. ^^