QUATRRA

1.

Jak sem psala... je tu nový příběh. Jelikož sem obrovský fanoušek Marvelu tak mě napadlo vytvořit něco na ten způsob. První kapitolu dávám na zkoušku. Časem uvidìm jestli má cenu v tom pokračovat. Sem zvědavá na vaše reakce,takže se nebojte přidat nějaký ten koment😉 ....... Enjoy it😊 Nika☆
------------------------------------------------------
POHLED ISABELLY:

Tma a příjemné teplo. Najednou se zničeho nic objevilo bílé prudce zářivé světlo. Jako by se mě někdo snažil oslepit. Lidé co okolo mě běhali se občas zastavili aby se na mě podívali a potom zase rychle pryč. Byla sem celá vyčerpaná proto sem znova usla. Probudila jsem se až večer teda... hádám že byl večer protože byla všude kolem tma. Rozhlídla sem se kolem sebe a viděla,že ležím v nějaké postely která vypadala jako polo klec. Rozhlídla sem se znova a na jiné,větší postely vedle mě spokojeně spala paní které bylo určitě míň jak 25. Začínalo mi být trochu smutno, když v tom se na druhé straně vedle mé postele objevila postava. Nechápala sem jak se sem dostala. Prostě se tu najednou objevila. Neviděla sem mu do obličeje ale na sobě měl plášť a takovou divnou....přilbu? No spíš přilbu s rohama... Byla sem šťastná že už si aspoň se mnou někdo bude hrát ale když promluvil začala sem mít docela strach. ,,Ahoj maličká. Teď ti něco povím ale ty to nesmíš nikomu říct, dobrá?" Pomalu si sáhl do kapsy a vytáhl takovou ampulku a jehlou na konci, která byla naplněna fialovou tekutinou. Pomalu sa začal víc a víc přibližovat až stál přímo vedle mě. ,,Víš, si moje jediná naděje. Pojistka do budoucna pokud se něco zvrtne. Začínám ztrácet důvěru a to je špatné. Ptáš se co je tohle?'' Ukázal na tu věc co držel v ruce. ,,To je... no,dalo by se říct že je to takový malý dárek ode mě pro tebe. Neboj, nebude to bolet. Až příjde čas, znovu se setkáme a ty na oplátku uděláš to, o co tě požádám má královno." Vsunul mi do kůže jehlu a celý fialový obsah zmizel tou jehlou do mého těla. Když odcházel ještě se otočil a dlouze se na mě podíval ,,Jak předpovídali. Sbohem, Midgarďanko" a zmizel. Nechápala sem co řekl,ale to sérum mě pomalu a jiště uspávalo takže sem znova usnula.

PŘÍTOMNOST(pořád pohled Isabelly)
Je to čtvrt roku co se to stalo. Přesně před 3 měsíci 27.12. na den mých narozenin sem si vyšla s mýma nejlepšíma kamarádkama Jessicou a Sandrou do naší oblíbené restaurace ve městě,oslavit moje 17.narozeniny. Cestou domu jsme doprovodily Jessicu a potom sem se rozloučila i se Sandrou která bydlí tři domy vedle mě. Když sem vytáhla klíče z vaku na zádech, myslela sem že mi v takové zimě umrznou ruce. Klíče sem strčila do zámku a sáhla na kliku,když v tom sem si všimla že moje ruka jakoby slabě zářila oranžovým světlem které hřálo. ,,Co?" Myslela sem že mám halucinace. Pro jistotu sem zkontrolovala i levou ruku ale ta nic. Sundala sem si tedy z ní rukavici a nabrala na holou dlaň kousek sněhu. To co se stalo sem naprosto nepochopila. Po pár vteřinách mi začala zářit stejně jako pravá ruka a sníh se na ní pomalu začínal měnit ve vodu,,SAKRA!" Chtěla sem to rychle někomu říct ale pak sem si vzpomněla na ten sen co se mi zdával posledních půl roku skoro pořád 'Nesmíš to nikomu říct'...

Dneska je čtvrtek 27.3. Sandra měla jako každý čtvrtek po škole kroužek takže sem jela domů sama. Cestou domu která zabere tak hodinku, sem si přemítala co se dneska ve škole stalo. Dneska jsem ho zase vyděla na chodbě. Bena. Postával tam se svýma kamarádama. Moje tajná láska od té doby co jsem nastoupila na střední. Je o rok starší. Stál přímo před naší třídou a když jsem okolo něj procházela, usmál se na mě,zamával mi a pak i pozdravil. Píšem si spolu ale nikdy jsme spolu moc nemluvili jako že občas si spolu popovídáme ale není to nic extra. Vždyť by mě ani nechtěl. Je to fotbalista. Ten bude chodit radši s nějakou 30 kilovou blbkou. A pak vlastně referát z Dějáku,mého nejoblíbenějšího předmětu. Vylosovala sem si referát z 2.sv.války. Je to moje nejoblíbenější téma. Jednou bych chtěla aby mi o tom povyprávěl, někdo,kdo to zažil. Pak sem přemýšlela o tom jak zítra večer půjdeme s pár klukama na premiéru nového Kapitána Ameriky. Miluju MARVEL.

Odemkla sem vchodové dveře od našeho domečku,zula si boty a chystala sem se vyjít do prvního patra kde mám takový 'byt'(rodiče bydlí v přízemí) Když sem si ale spočítala páry bot, zjistila sem že rodiče jsou doma. Což nebylo normální. Vždycky jsou oba dva v práci až do večera a jedny boty tady byly navíc. Proto jsem radši zakřičela ,,Mamíí,sem doma!" ,,Ano zlatíčko!pojď prosím za náma do obýváku!" Vydala jsem se tedy k našim do obýváku. Otevřela sem dveře a málem upadla. U nás na gauči seděl černoch s páskou přes oko. Dala sem si dvě a dvě dohromady...

SAKRA U NÁS DOMA SEDĚL NICK FURY!