Love me! [CZ]

1. kapitola

Probudila jsem se díky slunečním paprskům, které mě přímo pálili do očí. Opatrně jsem otevřela oči, abych si přivykla na takové množství světla a rozhlédla se po pokoji. U záclon se tyčila mamka s menším úsměvem, která ty záclony nejspíš odhrnula, abych se probudila.

„Dobré ráno zlato. " pozdravila mě. „Snídani máš už dole hotovou. Já už musím do práce. Tak ahoj. " políbila mě na čelo a odešla. Vstala jsem, popadla mobil a šla do kuchyně. Celou cestu jsem zívala a protahovala se. Když jsem usedla ke stolu a začala jíst, tak jsem mezitím koukala na telefon. Psal mi Andrew.

- Za 5 minut?

- Ne za minutu :P

Odpověděla jsem a věnovala se snídani i po pípnutí mobilu. Po chvilce jsem ho ale odemkla a podívala se, co mi odepsal.

- ty víš, že to zvládnu i dřív

- 5 sekund

A hned na to se domem rozezvoněl zvonek. Protočila jsem očima a šla ke dveřím. Takhle podobně to probíhalo každý den. Vždycky sem ráno Andrew chodil a společně jsme pak vyráželi do školy. Beze slova jsem otevřela dveře a koukala na Andrewa. Měl na sobě riflovou košili, kterou jsem na něm ještě neviděla a černé kalhoty.

„Nová košile. " pokrčil rameny a vstoupil do domu, aniž bych ho k tomu vyzvala. Šel ke stolu, kde byla připravená má snídaně a po chvíli se otočil.

„Tys ještě nesnídala?"

„No chystala jsem se k tomu. "

„Panebože co to máš na sobě?" začal se hystericky smát. Až teď si všiml mého pyžama. Neuniklo mi protočení očí. Měla jsem na sobě červený overal s opičkama a kapucí, kterou jsem měla na hlavě. Andrew přešel ke mně a chvíli se mi díval do očí. Po té mi sundal z hlavy kapuci a dostal záchvat smíchu, až se válel po našem koberci. No doslova. Pozdvihla jsem obočí a šla pomalým krokem k zrcadlu do koupelny. Když jsem se spatřila, vlastně jsem se ani moc nedivila, že se smál.

***

„Už jsi?" volal na mě z obýváku.

„Ne!" křikla jsem.

„Tak dělej! Přijdeme pozdě!"

Když to dořekl, zrychlila jsem své tempo a seběhla dolů. Popadla svou svačinu a vyběhla spolu s Andrewem v patách z domu. Cestou, co jsme šli rychlým krokem, jsem si dávala svačinu do batohu. Když se mi to povedlo, povídali jsme si s Andrewem o všech různých blbostech, smáli se kolemjdoucím lidem, pomlouvali... prostě jak to bývá u nejlepších kamarádů. Vstoupili jsme do školy a šli ke svým skříňkám, které jsme měli hned vedle sebe. Vzali jsme si potřebné učení, svlékli si bundy a vyrazili spolu do třídy.