Another Boy' (H.S)

2.

Freya's pov:

Napjatě jsem pozorovala a poslouchala všechno, co nám bylo rozdáno a řečeno. Do rukou se mi dostalo snad 12 papírů ohledně školy, plánku na semestr, předměty, které jsou mi přiděleny a plus ty, které si můžu vybrat, jako volitelný. Dále jsem držela mapu školy, rozpis s učiteli, které budu mít na jaké předměty a nakonec svou ourpa kartu na obědy.

Se zazvoněním nás učitel propustil a my se tak mohli vydat domů. První uvítací den mám úspěšně za sebou. Vydala jsem se po schodech dolů, abych mohla taky odejít. Schovávala jsem své věci do tašky, když jsem omylem o někoho zavadila svým loktem.

„Čum na cestu," vyplivla na mě jedovatě vysoká bruneta.
Zarazila jsem se nad její mluvou a pokroutila hlavou. Vždyť je to dívka, neměla by se vyjadřovat takhle.

„Omlouvám se," slušně jsem se omluvila a rychle ji obešla. Nechtěla jsem se dostat s někým do sporu hned první den tady. Vlastně jsem se nechtěla dostat do sporu nikdy s nikým, ale něco mi říká, že tomu se jen tak nevyhnu. Protože upřímně? Nejsou tady zatím moc milí lidé. Ale to asi předbíhám, třeba tady budou i o mnoho příjemnější lidé, než tahle brunetka.

Ještě, že Monako Ville je tak maličké město, jako celé Monako. Tohle jsem na tomhle knížectví obdivovala nejvíce. Mají pouze jedno město, všichni jsou spokojeni, vládne tady klid a mír, všechno je po kupě, takže nemusím chodit nijak moc daleko, když potřebuju něco zařídit a jako bonus, je to tady nádherné. Opravdu hezčí město/stát neznám.

Harry's pov:

Chtěl jsem se dostat dolů ze schodů, abych taky mohl vyjít z budovy, jako všichni ostatní, ale zarazila mě scénka, co se udála pode mnou. Nějaká bruneta narazila do jiné dívky, která ukládala své věci do tašky. Byla to chyba brunety, protože jí vešla do cesty a tak do ní narazila sama. Ale ona ji za to ještě okřikla. Kde je logika?
Všiml jsem si zaraženosti druhé dívky. Pak jemně pokroutila hlavou a omluvila se jí. Měla zvláštní přízvuk. Určitě nebyla odtud.
Nejspíš nečekala takový slovník, nebo možná to, že se k ní její mluva absolutně nehodila. Byla krásná, vypadala jemně, ale jakmile otevřela pusu, první dojem byl fuč. Nechápal jsem holky dnešního chování. Proč se chovají všechny jako tuctovky? To nemají vlastní názor? Chování? Nějakou specifiku?

S hlubokým povzdechem jsem konečně vyšel ze školy a namířil si to pěšky domů. Mám to sice dál, asi půl hodiny cesty, ale chodím pěšky rád. Monako Ville je totiž krásné město a rád se kochám věcmi kolem sebe.

Došel jsem k našemu domu, který byl poblíž pláže. Nežili jsme si špatně a já to nesnášel. Nesnášel jsem všechny ty falešné kamarády, kteří se semnou bavili jenom kvůli penězům mých rodičů. Nesnášel jsem všechen ten přepych, který tady panoval a co jsem nesnášel nejvíc, byl dům, který přímo volal: „Jsme snobi," ačkoli jsme nebyli. Otčím byl velice uznávaný ve společnosti, to sice ano, ale nikdy jsme nebyli snobi. Máma mě vychovávala, jak nejlíp mohla a za to jsem ji neskutečně vděčný, protože když vidím, jak se chovají dnešní kluci v mém věku, chce se mi zvracet. To je jen alkohol, holky, kterých si neváží, sex a přinejhorším drogy. Nechápal jsem to. Já raději usedl na naší terasu s knížkou Orwella, a tak rozvíjel svou fantazii.