OČIMA ČERNÉHO KOCOURA

I.

Další den ve škole strávený jen přemýšlením nad Beruškou.

Kdepak asi lítá? A kdy zase ucítím na sobě ten její sladký, přeslazený pohled?

Už se ani nemůžu dočkat až ji uvidím!

Tak dlouho jsem ji chtěl říci své pravé city a dnešek vypadá krásně, nevím o ničem, co by to mohlo zkazit, teď jen ještě jestli dnešek bude výhodný pro akumu... jak jinak mám spatřit svou milou?

Už snad milionkrát jsem přemýšlel nad tím, kdo by mohla být v normálním životě. A tisíckrát litoval toho, že když jsem mohl zjistit její identitu, neudělal jsem to... pak jsem se sám se sebou hádal, že jsem poslouchal jen své srdce.

Zazvonilo a já i se spolužáky jsme vyšli ze třídy. Zastavila mě Marinett.

"Ahoj. A-Adriene!" Zakoktala se.

"Čau Marinette. Co potřebuješ?" Optal jsem se jí. Ta se jen začervenala.

"Země volá Marinette!" Rozesmála se Alya.

"Jo jo, jasně." Podala mi Marinette obálku. "Našla jsem to a zřejmě je to pro tebe... máš tam- totiž je tam tvé jméno. Zatím p-pá!" Rozběhla se pryč společně s Alyou.

"Co to bylo, brácho?" Usmál se na obálku Nino.

"Ani pořádně nevím." Zahleděl jsem se bedlivě na rukopis.

"Víš, nechceš jít dnes ven? Má být teplo, že bychom zašli na zmrzlinu?"

"Jasně, Nino!" Přikývl jsem. "Ve čtyři u fontány?"

"Dobře, kámo, tak zatím!" Rozloučil se a také odešel. Já hned za ním.
_______________________________________

Jak se vám líbí nový příběh?
Dej vote, hoď koment!

Všechny kapitoly budou krátké, aby mohly vycházet pravidelněji. :))