Seděla jsem u svého stolu a psala jsem na počítači zbytek úkolu do školy. Můj přítel byl na posteli opřený o zeď a hrál si s mým iPadem. Ne věnovala jsem mu moc pozornosti, soustředila jsem se na svůj úkol, abych m9hla co nejdříve k němu.
Z ničeho nic se zvedl z postele a přistoupil ke mě. Položil mi ruce ze zadu kolem ramen a dal mi pusu do vlasů.
,, Miluji tě." pronesl tiše a pevněji mě obejmul.
,, Já tebe přece taky." odpověděla jsem mu a pohladila ho po ruce. Ale pak jsem ucítila něco, co mě vyvedlo z míry.
Měl zvýšený tep a cítila jsem jak mu rychle buší srdce, jako kdyby ho něco rozrušilo. Otočila jsem se na židli a koukla na něj.
Je to možné? V očích se mu odrazoval strach a bolest. Co se to stalo?
,,Lásko, děje se něco?"
,,Ne, všechno je v pořádku" pokusil se o úsměv ale mě nepřesvědčil.
,,Notak," pohladila jsem ho po tváři a mile se usmála,,říkáme si přece všechno, tak co se stalo?"
Zavřel na chvilku oči jakoby přemýšlel. Potom se mi podíval do očí a strach byl pryč. Místo něj nastoupil... bože to je hněv!
,,Viděl jsem to." pronesl klidně.
,,A co jsi viděl?"
,, Já... kouknu jsem na tvoji konverzaci s Oldou a viděl jsem to."
Kurva!
Teď už mi to bylo jasné. Olda byl můj bývalý přítel a já s ním udržovala stále kontakt. Byl to člověk, kterého jsem nedokázala jen tak vymazat, protože mi v minulosti hodně pomohl. Bohužel jsme se několikrát spolu vyspali. Dokonce jednou, když už jsem měla Tomáše.
,,Viděl jsem, jak mu posíláš svoje fotky a oblečená na nich zrovna nejsi."
Nic jsem neříkala, jen jsem koukala do země. Nedokázala jsem se mu už podívat do očí.
,,Proč jsi to udělala?" zeptal se klidně.
,,Já nevím." šeptla jsem.
,,Aspoň mi nelži, buď tak hodná." jeho hlas se začal zvyšovat a jeho ruce, které měl stále kolem mého pasu, se začaly lehce třást.
,,Já ti nelžu."
,,Tak proč jsi to udělala!" zařval a mně začaly pálit oči, jak se do nic dostávaly slzy.
,,Já to nevím, prostě se to stalo." odpověděla jsem a stále koukala na kobereček na podlaze.
,,Aha. V tom případě radši půjdu." pustil mě a začal si balit věci do tašky. Jen jsem tam stála a snažila se potlačit slzy. Koukla jsem na něj a chtěla něco říct ale rozmyslela jsem si to.
Když měl sbaleno a chystal se odejít, ještě se otočil na mě.
,,Ublížila jsi mi jako ještě nikdo. Miloval jsem tě ale ty jsi to teď všechno pohřbila."
,,Tak mi dej facku." kuňkla jsem a pohlédla mu do tváře. Viděla jsem, jak se jeho oči zalevaji slzami. ,,Dej mi facku, uleví se ti."
,, Ne. Udělám něco horšího." přistoupil ke mně a políbil mě. V tu chvíli ve mně explodovala bomba a já začala brečet. Řvát. Bulet jako malá holka.
,,Nechám tě tu s pocitem, že jsi ublížila člověku, který by pro tebe udělal cokoliv. Který tě nadevše miloval. Kterého jsi momentálně nehorázně zklamala. Sbohem." a s těmito slovy odešel.
Já se posadila na postel, přitáhla si plyšáka kterého mám od něj blíže k sobě a propukla v hlasitý a bolestivý pláč.
,,Nikol! Nikol vstávej, notak!"
Cítila jsem, jak mnou někdo cloumá ale já se nemohla probudit z tohohle snů, který se mi právě zdál.
,,Nikol!!" uslyšela jsem ženský hlas a ucítila placnuti přes tvář. V tu ránu jsem se vrátila zpět.
,,Mami." zamumlala jsem.
,,Zase jsi měla špatný sen zlatíčko."
,,Jo, měla."
,,Už je to v pořádku, je to pryč." řekla máma a pohladila mě po hlavě. ,,přijď pak na snídani, udělám ti toasty."
,,Děkuju mami, přijdu hned."
Jen co odešla, vyškrábala jsem se z postele do koupelny a podívala se do zrcadla.
Páni. Já vypadám jako zombie. Mé hnědé vlasy byly rozježené jako vrabčí hnízdo a mé stejně hnědé oči byly podlite krví a zarudlé od pláče.
Zase se mi zdál sen z té noci. Už je to tři měsíce a stále se mi to vrací. Neustále, se budim a občas mě přepadne deprese během dne.
Dnes je už druhý den letních prázdnin a já jsem s mamkou a jejím přítelem v Oregonu. Chtěli jsem to tu prolezt s Tomášem ale nakonec sem tu skejsla s rodiči.
Trochu jsem se upravila, umyla a šla na snídani. Ani jsem neměla moc hlad ale aspon jeden toast jsem do sebe vecpala.
,,Máš dneska něco v plánu?" zeptala se mě mamka.
,,Chtěla jsem se jen tak projít po pobřeží a ještě nějak nevím."
,,Tak si vem pláštěnku, vypadá to na déšť."
Od doby co jsme sem přijeli, pořád jen prší. Tomu říkám skvělý začátek prázdnin.
Po snídani jsem se oblékla, pláštěnku dala do batohu a vyrazila.
Oregon bylo krásné místo. Kamenité a písčité pláže, ostré hrany útesů na pobřeží a byl tu ten nejkrásnější východ a západ slunce.
Při procházce po pláži jsem sbírala kameny a mušle. Ráda sbírám kameny a doma v Praze jich mám pěknou sbírku.
Najednou jsem uviděla, jak se něco třpytí na zemi kousek ode mně. Byla to skleněná láhev.
,,Ty lidi jsou prasata" procedura jsem mezi zuby a šla láhev sebrat a dát do sběru... až na nějaký narazim.
Jak jsem láhev tahal a z písku, všimla jsem si, že je na ní nějaký ornament. Tři ovaly kteří se protínají a navzájem jsou spojení jedním kruhem. Už jsem ten symbol někde viděla ale nemůžu si vzpomenout kde. Tomáš by věděl, měl v symbolech zálibu.
Uvnitř té lahve byla rulička. Otevřela jsem láhev a vyndala dopis. Připadala jsem si trochu jako Jack Sparow při hledání pokladu.
Rozlozila jsem ruličku a co jsem v ní přečetla ve mně nezanechalo klidný dojem.
Dnes večer se měj na pozoru Nikol.
Už si pro tebe jdou!
,,Co to má znamenat?"
_______________________________________
Omlouvam se za trochu delší první kapitolu ale musel jsem to rozepsat. Doufám, že se vám líbí a příště by už měly být kratší:))
