Jmenuji se Francesska Belluci, je mi 18 a jsem členkou italské mafie. Měla jsem se tu skvěle až do jednoho dne, kdy mi jeden kluk posral celý život.
I když proč tě zdržuju informacemi? Dej se do čtení!
,,Ahoj kočičko..." ozval se hlas za mnou a já hned věděla kdo to je. ,,Okamžitě mě pusť." odsekla jsem naštvaně. ,,Ale, ale copak je kočičko?" pošeptal mi do ucha a zasmál se. ,,Nech mě!" lehce jsem křikla a odtrhla se od něj. ,,Francessko ke mně!" slyšela jsem hlas Antonia a okamžitě se k němu vydala. Šla jsem do kolektivu naší rodiny. Na křesle seděl Antonio a okolo něj ostatní včetně mě. Na křesle naproti Antoniovi seděl Petr (Hoggy) a okolo něj jeho rodina včetně Pavla. Antonio s Petrem začali mluvit o Vadimovi, který je u nás a hlídá ho několik lidí. Petr to ale nevěděl. Já je ale nevnímala. Koukala jsem se před sebe do zdi. Najednou jsem si všimla, že Pavel na mě pořád dělá nějaké úchylné obličeje. Vraždila jsem ho pohledem. K Pavlovi se přidal ještě Martin (Ati) a Matúš. Začalo mi to už neskutečně vadit, protože si mě všichni prohlíželi a dělali na mě úchylné obličeje. Díky bohu si toho Antonio po chvilce všiml. ,,Petře prosím, uklidni si je. Obtěžují Francessku." řekl klidně Antonio a podíval se na mě tázavým pohledem. Jen jsem přikývla na náznak souhlasu. ,,Nechovejte se jako hovada sakra!" křikl Petr a podíval se na kluky. ,,Ona si začala!" řekl Pavel a podíval se na mě. ,,A jak jako?!" prskla jsem už naštvaně. ,,Francessko uklidni se prosím." klidně řekl Antonio. ,,Vyspala ses se mnou." odpověděl drze Pavel. Po celé místnosti se ozvalo to klasické OUUUUUUUU. ,,Přestaňte se laskavě chovat jako hovada a nevšímejte si tý holky!" zakřičel Petr a všichni se zklidnili. Pošeptala jsem Antoniovi, že chci jít na čerstvý vzduch, povolil mi to a já se chtěla vydat na cestu ven. ,,Kam jde?!" řekl nervózně Petr. ,,Chce jít jen na čerstvý vzduch, nic víc." odpověděl klidně Antonio. ,,Nevěřím jí. Běž s ní." ukázal na Pavla a já v tu chvilku zkameněla. Ten jen kývl a vydal se se mnou ven.
,,Konečně!" řekla jsem si pro sebe a zapálila si cigaretu. ,,Od kdy kouříš? Myslím jen cigarety." pohrdavě se zasmál. ,,No ty seš vtipnej. Co máš sakra za problém?!" nepříjemně jsem zašeptala. ,,No.. Kdyby sis to se mnou zopakovala, tak od tohohle můžeš mít klid." začal se ke mě přibližovat. ,,Ani mě nehne." odpověděla jsem bez náznaku citu. ,,Jo a hlavně, že poprvé tě hlo docela dost rychle." zasmál se s úchylným obličejem. ,,Za 1. Bylo mi 15. Za 2. Jsem si myslela, že mě miluješ a za 3. Jsem byla naivní kráva. Potom mě vzal Antonio do rodiny a já pochopila, že láska je pouze přestrojená slabost." vydechla jsem kouř. ,,Ty sis myslela, že tě miluju?! Ty sis myslela, že se do tebe mohl někdo zamilovat?! Ani teď se do tebe nikdo nezamiluje. Všichni tě chtěj jen pro zábavu." zasmál se. ,,Francessko okamžitě odcházíme dělej!" zakřičel Antonio. Jen jsem típla cigaretu a bežela k autu. Ano i na podpatcích se dá běhat. Nebo spíš já to musím umět. ,,Co se stalo?!" dostala jsem ze sebe když jsem rychle dýchala. ,,Mají s námi nějaký konflikt. Dají nám Artura když jim my dáme tebe." řekl naštvaně Antonio. ,,Cože?! Proč jsi to nevzal?!" vydechla jsem a snažila uklidnit svůj dech. ,,Nebudu dávat tebe! Jsi důležitá součást." odpověděl už klidně. Jen jsem vydechla a slyšela jsem jak se Vito, který řídil auto zasmál. ,,Čemu se směješ?!" prskla jsem nepříjemně a Vito jen mávl rukou do vzduchu na náznak aby jsem to neřešila.
Doma
,,Francessko nezapomeň zajít za tím rusákem." usmál se na mě Antonio a odešel do své pracovny. Šla jsem se převléct a vzít něco k jídlu Vadimovi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vešla jsem do dveří, potom jsem se otočila a zavírala dveře. Cítila jsem něčí dech na mém krku, jen jsem se zasmála a otočila se. Koukala jsem mu do očí a on mě... Do výstřihu.. Jak jinak.. ,,Donesla jsem ti něco k jídlu a pití." zasmála jsem se a podala mu plastový talířek a kelímek. ,,Díky." řekl flirtovně a sedl si na gauč. Když dojedl tak poklepal na místo vedle sebe a já pochopila, že si mám jít sednout. ,,A.. ty jsi opravdu dcera Antonia?" zeptal se mile. Jen jsem se zasmála. ,,No.. Vlastně se dá říct, že ano. Když mi bylo 15 tak mě adoptoval a v 17ti letech jsem se přidala do mafie." usmála jsem se na něj a on jen s úsměvem přikývl. ,,Ty si mě neposlouchal, že ne? Koukal jsi mi celou dobu do výstřihu." řekla jsem se smíchem a on jen zakýval do stran, že ne. ,,Na zadek." dodal a začali jsme se smát. Najednou jeho rty byly na těch mích. Snažila jsem se bránit, ale místo toho mě položil na záda a snažil se mi dostat pod tílko. Kopla jsem ho a pak měla šanci zmizet. ,,A já myslel, že jsi jiný." řekla jsem naštvaně a zároveň zklamaně. ,,Prosimtě všichni tě mají jen pro zábavu." zasmál se a já odešla. ,,Do prdele!" mířil na mě zbraní.
