Seděl jsem na obrubníku u našeho domu, díval jsem se na svého hrdě se tvářícího bratra v jeho nové policejní uniformě. Dnes převzal absolventský diplom policejní akademie a byl přidělen na služebnu do města vzdáleného asi hodinu jízdy autem.
Táta poplácal Daniela po zádech, nesnáší zkrácení svého jména na Danny a já s gustem používám tu zdrobnělinu jména abych mu řekl jak mám rád jeho rádoby rady světaznalého staršího bratra, vedl ho ke stolu na zahradě a ke svým přátelům a kolegům z práce. Policisté všichni do jednoho, v naší rodině je služba státu v podstatě dědičná. Mám ještě jednoho bratra Christophera je mu devatenáct let, od Daniela je o tři roky mladší a ode mě o čtyři roky starší. Studuje ekonomii na univerzitě, chce se stát burzovním makléřem a milionářem do třicítky. Chris je velmi ambiciózní a puntičkář. Pekelná kombinace jestli se mě ptáte. Když jsem byl malej a bratr mě musel hlídat jeho představa zábavy byly matematické kvízy. Máma na mě mává ze dveří ať jdu pomáhat nosit na stůl další porci vynikajícího domácího jídla. Jdu bez protestů všichni jsme byli vychováváni k pomáhání si navzájem a loajalitě. Táta do nás tuhle větu driloval od doby co si pamatuji. Jako nejmladší z rodiny jsem poučován a vychováván všemi. Každý jeden z lidí na naší zahradě má pocit, že jejich názor a rada je pro mě nezbytná. Mimochodem já jsem Darius a je mi patnáct let.
VOUS LISEZ
Změna perspepktivy
VampireJak těžké může být stát se dospělým? Mám přesnou představu co v životě chci a nezastaví mě ani trest 900 let v pekle.
