Amálie Pognotová

1.

,,Uf konečně mám všechno hotovo," zašeptala si pro sebe Amálie a vydala se do svého pokoje.

,, Ne tak rychle," zarazila ji matka ,,,ještě musíš umýt krb". ,,Ano matko" vzdychla Amálie. Věděla, že odporovat nemá smysl a tak začla čistit krb.

Krb byl tak velký že by se do něj vešel dospělý člověk. Též byl velmi starý.

Amálie si utřela pot z čela. ,, Tak teď už mám snad všechno hotovo, " řekla si pro sebe a opřela se o krb.

Ten kámen o který se opřela se znenadání pohnul. Amálie vykřikla a rychle odskočila od krbu.

Uvědomila si, že zadní stěna krbu se pohybuje a odhaluje tajný tunel.

Překvapením otevřela ústa. Vždy věděla, že hrad Meladon skrývá spoustu tajemství. Často hledala různé uzounké chodbičky. Dalo by se říct, že zná hrad lépe než i samotný král.

Rozhlédla se. Ujistila se, že matka už odešla a tak vzala nejbližší pochodeň a se vydala chodbou.

Tunel měl hladké stěny, bylo vidět, že si s ním před stovkami lety dal někdo hodně práce. Ale byla v něm cítit zatuchlina, protože ho už hodně dlouho nikdo nepoužíval.

Tunel nebyl dlouhý a po chvíli Amálie spatřila světlo na konci tunelu.

Když vylezla z tunelu, byla asi dvě stě kroků od hradeb Meladonu.

Východ z tunelu byl velmi dobře ukrytý. Kolem něj rostly keře a Amálie by klidně přísahala, že je tam někdo vysázel schválně.

Otočila se na patě a vrátila se tunelem do hradu.

Jakmile se vrátila do svého pokoje vytáhla svůj plánek hradu a začala do něj chodbu zakreslovat.

Plánek si začla kreslit už jako malá, protože už našla tolik chodbiček že by si je nezapamatovala.

Když tunel dokreslila, pečlivě plánek poskládala a ukryla pod matraci.

Amálie se svalila na postel a téměř okamžitě usnula.