Tohle mi hlava nebere. Vysvětlete mi to někdo prosím, protože já to sám asi nepoberu.
Takže mi ublížil, rozdrtil mé živobytí, rozhádal mě se všemi, na kterých mi vždy záleželo a ještě k tomu mě nejednou skoro zabil. Ano?
Tak proč? Proč sakra? Nedokážu porozumět té skutečnosti, že ho i přes všechny ty věci miluji. Ano správně, miluji. Vždycky jsem. Ale přitom jsem ho nenáviděl-pil mi krev a já jemu taktéž, nemohl jsem si připustit, že ho miluji. Teď ale mohu, jenomže to nedává smysl, nebo ano?
Pije mi krev, hádáme se, rveme se, jdeme si navzájem po krku, on mě nenávidí, tak proč z toho cítím takovou úzkost?
Jsem oficiálně smířený s tím, že mě nenávidí a pokouší se mě zabít a rozumím tomu, že já bych ho měl taky nenávidět, ale nějak nemůžu. Nemůžu ale proč sakra?! Proč ho nejsem schopný nenávidět?! Co je na něm tak zvláštního, že se prostě nedokážu přenést přes skutečnost, že ho miluji a prostě jít dál s nenávistí vůči němu?!
Co jsem komu udělal, že to prostě nedokážu? Co jsem komu sakra udělal?!
Jedno ale vím. I kdyby se něco změnilo, jakože se nezmění, a on mě přestane nenávidět a usmíří se se mnou, nebudou jeho city ke mě nikdy stejné jako ty mé k němu a má láska skončí neopětována.
Arg! Proč já?! Proč já se zamiloval do toho prevíta?!
Proklínám tě ,Izayo Oriharo!!! Nenávidím tu lásku k tobě!!! Nenávidím tě za to, že tě miluju!!!
