Zaslíbená

26.Kapitola - Zavřená

Tak měkoučkou postel jsem snad neměla. Ty peřiny jsou opravdu pohodlné a ta vůně jéééé. Najednou jsem se probudila, otevřela jsem oči tak rychle, že jsem je musela na chvilku zavřít, protože mě bolely. No, to mi ta svoboda moc dlouho nevydržela.

Ležela jsem v posteli, ve věži v zamčené komnatě. Je to sen? Ne není. Co se k čertu stalo? Jak to, že jsem znovu pod zámkem? Jak mě našli?

Vstala jsem z postele, ale zase jsem si musela lehnout. Podívala jsem se na své koleno, od kterého mi vytryskla bolest do celého těla a zjistila jsem, že ho mám celé od krve a zavázané nějakým šátkem. S bolestí zkřiveným obličejem jsem si lehla zpět a koleno si radši přikryla peřinou, abych se na něj nemusela dívat.

Jak mě mohli najít? Jak mě mohli tak snadno chytit a opět zamknout? Podívala jsem se na okno, které bylo zamknuté...viděla jsem to, protože v něm nebyla ani záclona, která tam vždy bývá.

A kde je vůbec Lily? Lily! Sedla jsem si a začla se koukat po celé komnatě. Snažila jsem se zahlédnout alespoň chlupatý ocas mé vlčice, ale nikde nic nebylo. Vtrhly mi slzy do očí. Co pak mohli Lily ublížit? Viděli snad vlka, který mě chránil, a tak ho bezcitně a chladnokrevně zabili?

Ťuk, ťuk, ťuk... ozvalo se za dveřmi. Proč klepají, když mají stejně oni klíč, a tak můžou jen oni do komnaty?

Po chvilce vešla do komnaty služebná a na tácu nesla šálek, předpokládám že s čajem. Hned jak jsem jí viděla jsem zlostně zkřivila obličej a už jsem jí chtěla nadávat, ale ona spustila....

„Princezno, přinesla jsem vám čaj. Vypijte ho, je na zahojení ran, které máte po celém těle." Řekla a ukázala na moje koleno. Jedno se služebným musím nechat, dobře se o mě starají.

„Postavte ho vedle postele na stůl, za chvilku ho vypiji." Řekla jsem protivným hlasem a služebnou poslala pryč, nechtěla jsem nikoho vidět. Jak mě tu mohli zase zamknout?

„Až do dna princezno, ty rány se sami nezahojí." Usmála se služebná a odložila čaj na stolek vedle postele, kam jsem jí řekla. Pak mě opět nechala samotnou v komnatě a zamkla mě.

Podívala jsem se na koleno a usoudila, že bych ten čaj měla vypít, aby se mi zahojilo. Natáhla jsem se pro něj a šálek vzala do ruky. Posadila jsem se, aby mi nezaskočilo a čaj vypila. Chutnal opravdu divně. Byl strašně kyselí a spíš se mi chtělo po něm zvracet, než aby mě měl uzdravit.

Najednou se se mnou ale něco stalo. Přepadla mě strašná únava a klížily se mi víčka. Před očima se mi objevila tma a já upadla do hlubokého snění.

______________________________

Dvacátá šestá a poslední kapitola první knihy trilogie zaslíbená.

Victorie je opět zamčená pod zámkem a nikdo neví, co se stane dál. Tedy až na mě. Já už mám totiž připravenou další knihu trilogie, která pro některé bude určitě záživnější. Pokud chcete, tak další knihu můžu vydat hned zítra, ať dlouho nečekáte na pokračování.

Je neuvěřitelné, že jsme dali za tak krátkou dobu 3000 přečtení ♥ Možná se budu opakovat, ale opravdu mě moc těší každé hlasování a komentář ♥

Ještě dodám, že moc děkuji za #8 nejlepší umístěnou knihu ve fantasy.

Pokud se vám i tato kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář ♥.

Teď už vám jen popřeju příjemné čtení a omluvím se za vyskytnuté chyby.

Budu se na vás těšit u pokračování a mějte se pěkně.