Zaslíbená

23.Kapitola - Připravená?

Dnešek je asi tím nejdivnějším dnem.

„Služebná? Služebnááá? Haló, je tady někdo?" volám z mé zamknuté komnaty na služebnictvo, které ovšem neodpovídá. Je skoro čas oběda, takže by se mi mělo začít nosit jídlo.

„Služebnááááááááá." zařvala jsem naštvaně. Opět se nic neozývalo. Přešla jsem k oknu a podívala se, jestli pod ním stojí stráž. Nestála!

„Haló?" řekla jsem tichým hláskem a měla strach v očích. Proč tu nikdo není? Že by nás někdo přepadl a....

Ne! Žádné krvelačné myšlenky Victorie!

Sedla jsem si na postel a vzpomněla si na knihu Království Eris, kterou mi služebná přinesla. Dala jsem ruku na stolek vedle postele a snažila se nahmatat knihu, ale nebyla tam. Zakroutila jsem hlavou a hledala dál. Podívala jsem se do šuplíků, skříní, pod postel, jestli jsem ji náhodou nenechala někde volně pohozenou v komnatě, ale nikde nebyla. Vůbec jsem jí nemohla najít a to mě dost znervózňovalo. Kde jen může být? Naposledy jsem jí viděla, když jsem se bavila včera se služebnou, to leželo vedle tácu s jídlem. Moment.

Přešla jsem k místu, kde včera ležela a začala si vzpomínat. Když jsem se včera hádala se služebnou, stála jsem k ní zády. Moc dobře věděla, že jsem na ní ještě nesáhla, protože ležela na stejném místě, jako když mi ji předávala. Takže mi jí musela vzít ona.

Proč by to ale dělala? Proč tu sakra nikdo není?

Přepadal mě vztek, jsem tu sama, knihu nemam a nemám co dělat. Není cesty útěk...moment. Včera mi David řekl, že můžu utéct. Dnes tady nikdo není a... věděl snad, že tu nikdo nebude? Proč jen jsem ho nevyslechla? Jsem tak pitomá.

Najednou mi to všechno začalo do sebe zapadat. Nikdo tady není, můžu utéct, vzali mi knihu....něco je špatně. Ta služebná mi ji nevzala jen tak. Je spolčená s Davidem. Věděla, že jí chci přečíst, protože se nudím, a když jí nemám, nemám co dělat. Nikdo tady není a možná že je to znamení, že oba chtěli, abych utekla.

Rychle jsem přešla k oknu a teď už jsem věděla na jisto, co udělám. Propast pod oknem nebyla zrovna lákavá a jediné, kde jste mohli skončit bylo malé nádvoří, ale opravdu malé, kde stáli stráže a hlídali mě. I oni měli strach z propasti, protože se špičkami bot dotýkali prázdnoty....stáli nad propastí.

Musela jsem jednat rychle. Útěk by znamenal hrozně moc, ale znamenal by vysvobození. Bůh ví, proč tu nikdo není a co má král za lubem. Co mám teď dělat?

Od okna jsem přešla k posteli a zahleděla se na přikrývky, které na ní byly. Bylo jich asi šest, protože věž je chladná, takže by mi byla zima. Blesknul mi nápad. Strhla jsem z postele všechny přikrývky na zem a přešla ke skříni. Hedvábné šátky mi najednou připadaly zbytečné, takže jsem je přidala na hromadu přikrývek a skříň zavřela.

Na zemi leželo lano. Ne obyčejné lano, ale lano z přikrývek a šátků. Nebylo zrovna dlouhé, takže budu muset na zem seskočit, ale na útěk to bohatě stačí.

„Služebná?" zkontrolovala jsem pro jistotu, jestli se nevrátili. Nevrátili.

S radostí jsem už byla u okna a vytvořené lano vyhodila z okna. Jeden konec jsem držela v rukou a druhý dosahoval skoro až na zem. Ale stále budu muset seskočit. Konec lana v mých rukách jsem zavázala na okno a zkontrolovala, jestli mě unese. Už jsem se chystala vylézt z okna a utéct, když někdo zaklepal na dveře.

Bleskově jsem rozvázala upevněné lano a smotala ho. Takhle rychle jsem snad nikdy nepracovala.

Slyšela jsem klíč v zámku. Musela jsem rychle schovat lano a někam si zalézt, aby to vypadalo, že jsem nic nedělala. Hodila jsem ho na zem a skopnula pod postel zrovna ve chvíli, kdy se dveře otevřely, a do komnaty vešla služebná.

„Princezno, jste v pořádku?" ptala se.

„Samozřejmě, právě jsem se chystala vyšívat." Řekla jsem s úsměvem.

„Dobrá, tak já vás tu nechám." Řekla a chystala se odejít.

„Počkejte, kde jste byla?" zajímala jsem se.

„Všechno služebnictvo je dnes v zámku, narychlo jsem teď přijela vás zkontrolovat, ale zase odjíždím. Všichni přijedou až k večeru." Řekla a odešla. Zase zamčená jsem tu zůstala a počkala a si dvacet minut, než jsem si byla jistá, že opravdu odjela.

Vyndala jsem lano pod postelí a opět ho upevnila na okno. Ještě naposledy jsem se rozhlédla po komnatě a oči mi zastavili u skříně. Bylo by dobré si vzít nějaké jiné šaty, aby se mi lépe utíkalo.

Převlékla jsem se opět do služebnického úboru a vlasy spletla do copu. Achjo, proč v tomhle vypadám vždy tam úžasně. Jednoduché černé baleríny jsem vyměnila za baleríny s páskami, takže mi z nich neklouzala noha a mohla jsem vyrazit.

Teď už jsem se naposledy rozhlédla po pokoji a vylezla z okna.

_______________________________

Dvacátá třetí kapitola trilogie zaslíbená. U nás je teď bouřka, takže doufám, že se kapitola vydá celá :) Co myslíte, že se stane s Victorií? Opravdu se jí podaří utéct?  Znovu připomínám, že se blížíme ke konci, takže vaše domněnky na konec první knihy trilogie pište do komentářů ♥

Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář, budu moc ráda ♥♥. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.