Na obzoru

Prolog

Stojím tady a přemýšlím o životě. Vybrala jsem si opravdu pěkné místo. Starý kamenný most nad řekou, jejíž jméno uvízlo někde v čase. Koukám do zapadajícího slunce nad obzorem a mým zastřeným očím je to úplně fuk. Někdy sem chodím, abych si uspořádala myšlenky. Je to nutnost, jinak se zblázníte.

Cesta od mostu vede do malého městečka Rix, kde bydlím už odmala. Mamka s Taťkou se rozvedli, a tak v malém domečku bydlím se ségrou Molly a mamkou. Molly je o pár let starší než já a... je prostě dokonalá. Je jako moje nejlepší kámoška akorát se teď už moc nevidíme. Má hezkého přítele, všichni jí mají rádi a má perfektně naplánovanou budoucnost.

Já jsem trochu jiná. Miluju knížky, ale přijde mi, že kvůli nim čekám na něco, co se nikdy nestane. Nikdy mi nepřijde dopis z Bradavic a nikdy mě nenavštíví potulný čaroděj s jistým dobrodružstvím... Nemám nejmenší ponětí jaká bude moje budoucnost nebo jaká chci aby byla moje budoucnost. Moje typická vlastnost je, že jsem nerozhodná. No ale uznejte, že když si máte vybrat mezi krásně vypadajícím čokoládovým dortem a svůdným medovníkem, určitě to stojí za trochu promýšlení, zvažování (hodně ochutnávek), debatu s nejlepší kamarádkou nebo soud. Dobře to už je možná trochu moc (soudy pracují pomalu a to už by se ty dorty zkazily...taková škoda).

Chtěla bych zažít něco na co budu vzpomínat. Nějaký vzrůšo. S touhle myšlenkou v hlavě se rozeběhnu z kopce směr domov. Tráva mi sahá sotva nad kotníky a tak to můžu pořádně rozběhnout. Poháněná něčím zvláštním dobíhám k zadním vrátkům našeho domu v rekordním čase.

,,Těpic." pozdravím, když vrazím dovnitř.

,,Ahoj Ashlinn" ozývá se mamčin hlas někde z kuchyně ,,jak bylo ve škole?"

,,Super" zalžu ,,co tu tak pěkně voní?"

,,K večeři budou palači..." PLESK. Něco dopadlo na zem. ,,-nky" dokončí naštvaně mamka slovo. ,Jo, až se všechny odchlípnou z toho stropu...' pomyslím si pro sebe.

,,Fajn, budu nahoře" nedám jí čas nic namítat a radši mizím v pokoji. Můj pokoj je celkem malý, ale zato útulný. Shodím tašku z ramene a jdu otevřít okno. Dávám si pozor, abych přitom nesvrhla svojí sbírku kaktusů. Mám jich hodně. Je to asi jediná rostlina, která dokáže přežít můj zběsilý a naprosto časově náhodný způsob zalévání.

Moje oči najednou upoutá něco malého na podlaze. Leží tam malý řetízek. Natáhnu pro něj ruku, abych si ho mohla lépe prohlédnout. Je lehoučký a je na něm přívěšek se symbolem ve tvaru hořícího klíče. Přijde mi to povědomé. Narovnala jsem se, ale v tu ránu mě něco silně udeřilo do spánku, zatmělo se mi před očima a já se zřítila k zemi.

_______________________________________________________________

Ahojky lidičky! :)

Doufáme, že se vám prolog aspoň trochu líbil. Určitě pište, komentujte, budem rádi za nějaký reakce. :) Za chvíli vydáme druhou část tak se psychicky připravte. :D

Zatím těpic!