Koukal jsem do svého laptopu a projížděl Facebook. (Ano i my masoví vrazi máme facebooky, musim vědět co se děje) Když v tom mi píplo upozorněni. Uživatel(ka) Nikola Niki vás označila. Rozkliknul jsem upozorněni a uviděl jsem status o tom, ze místo abych ji zabil tak si ji vezmu. Začal se mnou cloumat neovladatelný vztek. Nejen, že bych zabil lidi na potkání, nejen že bych snědl vnitřnosti svých nejbližších, to nestačilo k tomu aby si 14ti letté pipky myslely, ze si je chci vzít. Naštvaná jsem rozklikl Nikolin profil. "Bydlí v městě Hradec Králové, Strnadova 15 (ano vymyslela jsem si to:D ), no to se hodí není to daleko od týhle chatrče." Řekl jsem si. Aktuálně jsem přebýval v nějaké lesní chatě, dřív zřejmě někomu patřila, ale ted už zde nikdo nebydlel. Stejně uz v okolí zabil moc lidí musel změnit místo. "Ale tak Nikolku jeste dneska v noci stihnu." Zasmál se psychopaticky Jack a nasadil si modročernou masku. Do ruky propadl hnědý pytlík zašpiněný od krve. Vnitřnosti vlhkých fanynek měl nejradši. "Šťavnatá čerstvá ledvinka..." Pobrukoval si cestou k městu. Když uz byl skoro na místě, ujistil se, jestli hi nekdo nesleduje. Nikoho neviděl a tak se rozešel směrem k domu s číslem 15. Obešel dum a vlezl dovnitř zadním vchodem. V dostavání se do domu byl opravdu dobrý. Postupně vyšel shody, které nehorázně vrzaly a zabočil do prvního pokoje. Když otevřel dveře uviděl stěny plné plakátů se spidermanem a modrou omítku. Tak to asi Nikolin pokoj nebude řekl si. Ale pak to ucítil-vůně mladé čerstvé ledviny. Nemohl odolat. "Ach ta vůně..." Řekl jsem si a jako smyslu zbavený jsem si to šinul k malému spícímu klučinovi. Vytáhl jsem z kapsy skalpel a pomalu se blížil k jeho odhaleným zádům. Ta vůně, ach jak mi to vonělo. Úplně jsem zapomněl na Nikolu. Skalpel se dotkl chlapcova boku. Projel jím jako horký nůž máslem. Hoch ani nestihl zakřičet a já už jsem měl v ráně prsty. Vytáhl jsem sladkou svačinku a šup s ni do pytle. Myslel jsem ze je chlapec bolestí ohromený, ale ten fakan začal řvát jak tur. Ucpal sem mu držku nějakým plyšákem a chtěl jsem pokračovat v práci, když v tom do pokoje naběhla vysoká blonďatá žena, která vypadala jako hysterka. Ohromeně jsme na sebe koukli. Ona zvedla jedno obočí a já se rozhodl, ze se nebudu pokoušet bojovat. Vzal jsem nějakou vázu či co a hodil s tím do okna. To se roztřištělo a já jsem skočil. Byl to sice pád z docela výšky, ale já byl zvyklý a uměl jsem dopadnout. Pospíchal jsem směrem k "mé" chatrči a několikrát se ohlédl. Nikdo za mnou nebyl. Doma jsem si vzal ledvinu a svoji vybojovanou pochoutku ihned snědl. "Ta Nikola počká do zítra." Usmál se rty od krve. "zítra teprv pozná co je to Eyeless Jack"...
Nový díl na světe! Snad se líbí komentář potěší :) pokračování již brzy..
Btw. Sorry za chyby já vím já být dobří čecha 😂
