Pomalu jsem otevřela oči. A to jsem neměla dělat. Z toho co jsem uviděla, se mi nejdříve zastavilo srdce. Pak se rozbušilo rychleji než formule 1. Nakonec jsem měla pocit, že vybouchlo. Začala jsem nadávat, že jestli mám umřít, tak ať to nezdržují! Už mě to nebaví. Pořád mám náběh na smrt, ale na poslední chvíli zmizí. Bože. Pomalu jsem otevřela oči. Pořád tam jsou. Slizké bestie s žlutými obrovskými zuby. Zíralo to na mě blitě žlutýma očima. Začala jsem ječet. Snažila jsem se utéct, ale ono mě to chytlo.,,Neboj se. My ti neublížíme." Zachraptělo to.,,Co jste zač?" Zašeptala jsem.,,My jsme weirdové.",,Kdo?" ,,O, promiň. Jsme obyvatelé téhle planety. Planety Zeta. Váš svět se rozpadl a tak jsme všechny lidi přesunuli sem. Možná si to cítila. Buňku po buňce." Pomalu jsem tomu začala rozumět. Ale pak jsem sebou trhla.,,Adrien! Clary! Jace.! A všichni ostatní! Kde jsou?"
