Rise of Flash(OPRAVUJE SE)

Nový začátek

,,Kolik je hodin?"zeptala jsem sama sebe a ospale jsem hledala na nočním stolku svůj mobil.Po dlouhém hledání jsem ho konečně našla.,,Cože!Půl osmé!Nestihnu autobus."Vyjekla jsem a leknutím jsem spadla z postele přímo na záda.,,Au"řekla jsem a neohrabaně jsem se zvedala ze země.

Bleskurychle jsem se oblékla a běžela po schodech do kuchyně.Tam jsem vypila čaj ,narvala si rohlík do pusy a vyběhla ven.,,Do háje."řekla jsem naštvaně,když jsem viděla jak autobus mizí za roh ulice.,,No nic asi budu muset do školy běžet."řekla jsem zklamaně.Běhání totiž ze srdce nenávidím.Ale co .Byla to jediná možnost jak se do školy dostat.

Škola ale byla o 7 ulic dál.
Takže jsem do školy dorazila pozdě.Vběhla jsem do školy a přímo do naší třídy.,,Liv Allenová jdete poněkud pozdě ,nemyslíte?"řekla my škodolibým hlasem učitelka,když mě viděla vcházet do třídy.Ježiš jak já tuhle učitelku nesnáším.Zasedla si na mně a nemůžu se jí zbavit.Je to jako osina v zadku.,,Jaká je výmluva vašeho opoždění?"zeptala se a nasadila výraz typu :,,Vám tak budu věřit."

,,No..já...ujel my autobus..a tak jsem musela do školy běžet a.. "
,,Tak dost."přerušila mě ,,Sedněte si.Za váš pozdní příchod budete dnes po škole.Odpoledne vás očekávám ve třídě,,Ale.."řekla jsem zaraženě.,,Ticho už jsem řekla."okřikla mě.Nasadila jsem uražený výraz a sedla si do poslední lavice.To je teda první den ve škole.Nejenže přijdu pozdě a ještě jsem navíc po škole.

Po vyučování jsem šla na obědy a potom za učitelkou.Jak mě se tam nechce.Jenže jsem věděla,že musím a tak jsem šla.Zaklepala jsem na dveře a vešla dovnitř.,,Tady máš práci.Posaď se tam dozadu."řekla a škodolibě se pousmála.Jako kdyby říkala:,,To je tak dobře že nemusím odpoledne trávit sama."Sedla jsem si a psala jsem ty blbé úkoly.

Asi po dvou hodinách jsem se po úmorné práci zeptala:,,Mohla by jsem si jen na chvíli odskočit,už tu sedím skoro dvě hodiny."
,,No dobře,ale za chvíli se vrať.Jinak si mě nepřej."řekla výhružně.Vstala jsem a rychlým krokem jse vyšla ze třídy.,,Uff"Oddechla jsem si.,,Ještě chvíli s tou učitelkou a asi bych se zbláznila."řekla jsem a šla si radši koupit něco na jídlo.

U automatu jsem začala hledat po kapsách nějaké ty drobné.Po chvilce hledání jsem něco vyhrabala a vhodila do automatu.Chtěla jsem si objednat,ale automat začal problikávat.

Podívala jsem se na světla.Taky problikávaly.Slyšela jsem obrovský výbuch.Běžela jsem tedy k oknu a viděla , jak ke škole míří jasně oranžová záře. Chtěla jsem utéct,ale najednou jsem viděla jak se ke mně přibližuje oranžový blesk.

Roztříštil sklo,zasáhl mě a odmrštil na zeď.Jediné jsem si potom pamatovala bylo,že ke mně běžela učitelka.Vše bylo najednou rozmazané a potom už byla jenom tma.

Z pohledu Barryho

Večer u nás zazvonil telefon.Máma ho zvedla a s někým mluvila.,,Cože?!ano hned tam budu."slyšel jsem.,,Barry obleč se musíme jet."řekla mamka.,,Mami co se děje?"zeptal jsem se nechápavě. ,,Tvoje sestra.Je v nemocnici."řekla vyděšeně.,,Cože!ale..."nedopověděl jsem.,,Barry musíme jít."řekla mamka a nasedla do auta.Vzal jsem si bundu taky nasedl do auta jeli jsme.

V nemocnici...

Zastavili jsme na parkovišti.Máma rychle vysedla a hledala kabelku.Když jsem vysedl i já běželi jsme do nemocnice.
Všude bylo plno lidí.Šli jsme k místnosti kde byla Liv.,,Kde je ?!zeptala se. ,,Teď sem nemůžete."řekl doktor.,,Co se vlastně stalo?"řekla mamka.,,Vaši dceru zasáhl blesk.Má popáleniny 2.stupně obvzvlášť na rukách a hrudníku.Ale nebojte,uděláme vše co je v našich silách."uklidňoval mamku doktor.Když to slyšela,do očí jí vhrkly slzy.,,Prosím posaďte se a počkejte na zdravotní sestru."řekl doktor a odešel.

Tak jsme si sedli a čekali.Asi za dvacet minut se otevřeli dveře a ven vyšla sestřička.,,Můžete dál."řekla a zavedla nás do pokoje.Když jsem vstoupil a viděl Liv,jak tam bezmocně leží,chtělo se mi brečet.Nesnesl bych pocit,že bych ztratil někoho blízkého.
Vzal jsem si židli a sedl si k Liviině posteli.Chvíli jsem jen tak seděl,držel Liv za ruku a snažil se myslel na ty hezké chvíle co jsme spolu zažili.

Z pohledu Nory(mamky)

Byl to pro mě šok vidět svou dceru v tak bezbranném stavu.Přála bych si aby to byl jenom zlý sen.Přála bych si vidět Liv zase šťastnou.Otočila jsem se k Barrymu.,,Jdu si jen promluvit s doktorem ,tak tu zůstaň se svou sestrou."řekla jsem Barrymu,který jen seděl a díval se na Liv.

,,Pane doktore,mohu se vás na něco zeptat?"řekla jsem,když jsem ho uviděla.,,Jistě co potřebujete?"odvětil.,,Víte já jsem taky doktorka,ale něco mi nejde do hlavy.Jak mohl moji dceru zasáhnout blesk.Vždyť nebyla ani bouřka."řekla jsem nechápavě.,,To taky nevím.Je to záhada."řekl trochu nejistě.,,Je něco co bych mohla udělat,aby se její stav zlepšil?"zeptala jsem se a čekala na odpověď.

,,V tuhle chvíli se nedá dělat nic.Je to jen na ní jak se s tím její tělo popere.Teď musíme jen trpělivě čekat."řekl a odešel za roh chodby.

Je to tady.První kapitola.Doufám,že se vám líbila a těším se na vás u dalšího dílu.
Ps:pište do komentu jak se vám příběh líbí.